Partner webuRoger logo
Předplatit časopis Finmag

Inflace, byty a porodnost

Pavel Kohout
Pavel Kohout
6. 11. 2007

Český statistický úřad má dlouhý seznam zboží a služeb, kde figuruje přes tisíc položek. Namátkou: „chléb konzumní kmínový“, „dětské plenkové kalhotky jednorázové“, „Lidové noviny“, „papoušek vlnkovaný“, ale také třeba „sepsání závěti“ a „kremace“. Vypovídací schopnost indexu spotřebitelských cen není dokonalá. Málokdo zná jeden „drobný“ detail: Index spotřebitelských cen nezahrnuje kategorie, které ČSÚ neklasifikuje jako spotřební.

Inflace, byty a porodnost
Hrozí české ekonomice inflace? Česká koruna je nyní jednou z nejtvrdších měn na světě. Její kurz posiluje, což zlevňuje dovozy. Od roku 1999, kdy Česká národní banka pomohla snížit hodnotu inflace na 2,1 procenta z dříve obvyklých hodnot mezi 8 až 10 procenty, nepředstavuje růst cen závažné téma. Letos lze očekávat inflaci kolem 2,8 procenta, takže rovněž žádné drama. Takto alespoň věci vypadají na povrchu.

Pokud se však inflaci věnujeme podrobněji, zjistíme znepokojivé věci. Inflace může být vyšší, než se na první pohled zdá. Vyplývá to z metodiky výpočtu.

Koš spotřebitelských cen
Jak se vlastně inflace - neboli růst indexu spotřebitelských cen - měří? Český statistický úřad má dlouhý seznam zboží a služeb, kde figuruje přes tisíc položek. Namátkou: „chléb konzumní kmínový“, „dětské plenkové kalhotky jednorázové“, „Lidové noviny“, „papoušek vlnkovaný“, ale také třeba „sepsání závěti“ a „kremace“.

Jak vidno, statistikové myslí na všechny aspekty lidského života. Tyto položky mají v koši spotřebitelských cen své váhy, které zhruba odpovídají průměrným spotřebním výdajům domácností a čas od času se aktualizují. Naposledy v roce 2005, tedy nedávno.

Vypovídací schopnost indexu spotřebitelských cen není dokonalá. Málokdo zná jeden „drobný“ detail: Index spotřebitelských cen nezahrnuje kategorie, které ČSÚ neklasifikuje jako spotřební.

K nim patří maličkosti: hospodářské a pěstitelské potřeby, dary příbuzným, příspěvky organizacím a pak ještě taková drobnost jako nákup a rekonstrukce domu nebo bytu.
Takže z hlediska ČSÚ, když si koupím koňské sedlo, zaplatím členské příspěvky do Klubu přátel italské opery anebo si koupím dům v Počernicích, je to vše jedno, do inflace se ceny těchto „pakatelních“ drobností nepočítají.

Jak je možné, že statistikové nepočítají s kupními cenami vlastnického bydlení, když náklady na údržbu vlastnického bydlení zahrnuty jsou? Důvodem je skutečnost, že inflace měřená indexem spotřebitelských cen zahrnuje pouze tzv. výdaje na konečnou spotřebu, kdežto pořízení domu či bytu je klasifikováno jako investice, nikoli spotřeba. Nad touto logikou zůstává rozum stát, nicméně se nejedná o rozmar českých statistiků, nýbrž o mezinárodně uznávanou metodiku.

Mezinárodní uznání ovšem není zárukou správnosti dané metodiky. Výdaje na pořízení vlastnického bydlení jsou samozřejmě součástí rodinných rozpočtů. V průměru mají vyšší váhu než výdaje na provoz osobních dopravních prostředků. Ceny nemovitostí by tedy měly s inflací „cvičit“ více než ceny benzínu - ale necvičí, neboť ze statistického hlediska neexistují.

Ve skutečnosti ovšem existují. Nárůstem cen bydlení byli zvláště postiženi mladí lidé ve větších městech. Mnozí z nich se určitě divili, jak je možné, že ceny stále rostou, když inflace je podle oficiálních zdrojů nízká. Odpověď je v metodice. Česká metodika dává nákladům spojeným s nájemným a konečnými náklady na vlastnické bydlení váhu 13,3 procenta.

Podle metodiky platné v eurozóně má bydlení váhu pouhých 6,3 procenta. Naopak existují i státy, jejichž statistické úřady dávají nákladům spojeným s bydlením mnohem realističtější váhy: v USA se bydlení podílí na inflaci 29,3 procenty, v Hongkongu 29,9 procenty. Cenové indexy těchto zemí mají mnohem blíže ke skutečnému indexu životních nákladů.

Metodika výpočtu inflace ovšem má závažné ekonomické důsledky. Mnohé instituce berou index spotřebitelských cen jako modlu. Týká se to i centrálních bank. V mnoha evropských zemích měla oficiálně nízká inflace za následek volnou měnovou politiku, která nafoukla ceny nemovitostí tak, že se vlastnické i nájemní bydlení stalo pro velkou část populace prohibitivně drahým. Týká se to například Británie, Španělska, Itálie, ale také Česka.

Lze dokonce formulovat hypotézu, že chronické podcenění inflace, které způsobilo inflaci cen nemovitostí, bylo jednou z příčin poklesu porodnosti v některých evropských zemích. Například v Itálii je masovým jevem, že mladí muži nezakládají rodiny, ale žijí u rodičů. Podobný trend se projevuje i ve Španělsku. Může za to cenová nedostupnost bydlení. Systematické podceňování inflace a příliš volná měnová politika může vyústit v demografickou katastrofu.

Neexistuje řešení této situace. Evropský harmonizovaný index spotřebitelských cen je konstruován záměrně tak, aby výsledek byl „hezký“, tedy aby inflace vycházela nízká a nepříliš pohyblivá. Dobrá zpráva pro majitele nemovitostí, špatná pro mladé lidi nepocházející z bohatých vrstev.

Autor je ředitelem strategie společnosti Partners. Psáno pro Lidové noviny.


Další články Pavla Kohouta
Daňové přiznání online

Ohodnoťte článek

-
0
+

Sdílejte

Diskutujte (1)

Vstoupit do diskuze
Pavel Kohout

Pavel Kohout

Ředitel Algorithmic Investment Management a strůjce investičních fondů Algorithmic SICAV. Dřív pracoval mimo jiné pro PPF investiční společnost, Komero, ING Investment Management a PPF, spoluzakládal finančněporadenskou... Více

Daňové přiznání online

Aktuální číslo časopisu

Předplatné časopisu Finmag

Věda je byznys –⁠ byznys je věda

Koupit nejnovější číslo