Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Smrt kapitalismu!

Jedni kapitalismus oslavují jako nejlepší možný ekonomický systém. Druzí ho mají za systém vykořisťovatelský a utlačující. Existuje ale dneska vůbec ten pravý kapitalismus? A kde?

Hořící auta, rozbité výlohy, vyrabované obchody. Maskovaní lidé s tyčemi a dlažebními kostkami, těžkooděnci a obrněné zásahové vozy. V druhém největším německém městě se konal summit G20, na kterém zástupci dvaceti největších ekonomik světa jednali o globální hospodářské spolupráci. Organizátoři předpokládali, že demonstrace proti kapitalismu, globalizaci, „nespravedlivému systému“, nadvládě korporací a komercializaci nebudou výhradně jen pokojné, přesto je zaskočila intenzita a rozsah agrese. Ulice se proměnily v bitevní zónu, dvacet tisíc policistů dostává další posily, zraněných na obou stranách i zadržených jsou stovky. A na transparentech čteme staré známé heslo Smrt kapitalismu.

Jenomže – je to zřízení, ve kterém dnes žijeme, ještě vůbec kapitalismus? Kapitalismu, o kterém psal třeba Karl Marx, se dnešní svět podobá pramálo. Evropa tedy určitě, ostatně není málo těch, kteří Evropskou unii označují za baštu socialismu. Jiní mluví o vládě úředníků a byrokratů a jiní zase zdůrazňují moc gigantických nadnárodních korporací. Žijeme tedy v kapitalismu? Neodstěhoval se někam do rozvojových zemí? Nebo dokonce: Neleží náhodou kapitalismus už padesát let v neoznačeném hrobě?

Ptáme se ekonomů, sociologů a politiků. Dochází kapitalismu dech, zdegeneroval nebo už byl dávno zahuben? Kdybychom hledali zemi, kde kapitalismus nejvíc „funguje“, která by to byla?

Jan Keller

sociolog a europoslanec

Jan Keller
-29
+
-

Dnes máme co do činění s ryzím kapitalismem, který se vrací ke svým historickým kořenům. Ve svých počátcích měl kapitalismus podobu korporací, které získaly výsadní oprávnění ovládat celé nově objevené země, čerpat jejich zdroje a provozovat s nimi obchod, který byl pro tyto země nevýhodný. Tyto korporace představovaly jednotu ekonomické a politické moci. Dnes nadnárodní korporace nedělají nic jiného a takzvané smlouvy o volném obchodu se jim šijou přesně na míru. Knihu Adama Smitha o bohatství národů můžeme číst jako protest proti těmto poměrům a jako snahu obhájit přednosti trhu mezi malými firmami, které nemohou monopolizovat své postavení propojením s politickou mocí. Smithova utopie kapitalismu s lidskou tváří se bohužel nerealizovala a dnes korporace prosazují návrat ke kořenům kapitalismu. Nejdále jsou v tom Spojené státy. Nepříjemné je to proto, že tento systém si klidně vystačí bez demokracie. Ti, kdo proti tomu protestují zapalováním aut a zraňováním policistů, jsou užiteční idioti v tom nejvlastnějším slova smyslu.


Petr Mach

ekonom, předseda Svobodných, europoslanec

Petr Mach
+56
+
-

Kapitalismus – systém, kde každý může svobodně tvořit kapitál, podnikat, realizovat své sny, spolupracovat s dalšími za účelem splnění svých snů a kde má každý právo na zisk, na plody své práce – měl vždycky odpůrce. Základním zdrojem tohoto odporu – a komunistická hnutí vznikala již v 18. století se zrodem kapitalismu – je obyčejná lidská závist.

Na druhé straně lidé dnes oprávněně nadávají na banky a miliardáře, z nichž mnozí se ke svému bohatství dostali skrz zákony prolobbované v jejich prospěch na úkor všech ostatních. Ale než zapalovat auta a obchody nevinných lidí – měli by tihle demonstranti raději protestovat proti zákonům, které přihrávají vybraným podnikatelům daňové prázdniny, odpuštění dluhů, dotace a zaručený odbyt pro výrobky. Když se podíváme na „index ekonomické svobody“ – na seznam nejsvobodnějších zemí světa, kde ctí soukromé vlastnictví, kde daně mají nízké a měnu stabilní – vidíme, že nejblíž ideálům kapitalismu volné soutěže „laissez faire“ je dlouhodobě Singapur, Švýcarsko, Hongkong a Nový Zéland.

Zrušme kvóty na biopaliva a solární elektřinu, zrušme daňové pobídky a nespravedlivé dotace, snižme daně všem a k ideálu svobodného kapitalismu se také o kus přiblížíme.


Matěj Stropnický

pražský zastupitel, předseda Strany zelených

Matěj Stropnický
-44
+
-

Velký byznys je velký ze setrvačnosti, kterou si umí zajistit obrovskými výdaji na lobbování za výhodné podmínky a reklamu. Tyto výdaje si oproti drobným a středním podnikatelům může dovolit, protože těží, vyrábí, převáží, prodává, daní, případně ukládá odpad vždycky tam, kde je to nejvýhodnější, čili „optimalizuje náklady globálně“. Náklady hradí kdo? My všichni. Zničená krajina po těžbě. Práce bez práv a za pakatel. Dálnice s kolonami kamionů a s vyjetými kolejemi. Dumpingové ceny na základě vyděračských dodavatelsko-odběratelských vztahů likvidující drobnou konkurenci, fedrované vylobbovanými dotacemi z Evropské= unie. Daňové ráje, chudé státy a nekvalitní veřejné služby. Výrobky na jedno použití, odpad z nich. Čili: kapitalismus neskončil, kapitalismus trvá. My musíme trvat na tom, že má být postupně demokratizován. V čem to spočívá? Primárně v začleňování výše popsaných nákladů globálního byznysu, které jsou dnes lobbingem převáděny na veřejné rozpočty, do jejich vlastních rozpočtů. Například u mezd to znamená tlak na zvyšování minimální mzdy ideálně na evropské úrovni. Jedině nadnárodní politika může efektivně čelit nadnárodní ekonomice.


Marta Nováková

prezidentka Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR

Marta Nováková
-5
+
-

Díky globalizaci se snižuje počet firem a ty se zvětšují a generují vyšší zisky pro jednotlivce či úzkou skupinu lidí z managementu korporací. Máme relativně malou skupinu enormně bohatých lidí. Druhou skupinu tvoří velký počet lidí, kteří díky přerozdělovacímu systému mají zabezpečené základní lidské potřeby, neumírají hlady, mají kde bydlet, mají slušné materiální zabezpečení, ale nemají adekvátní sociální status, který vidí u těch nejbohatších, mají navíc dostatek informací o jejich majetku a životním stylu. A k tomu množství „nevybitých“ přirozených emocí, daných lidstvu genetickým vývojem. Třetí, čím dál mocnější skupinu, tvoří politické a administrativní elity, které v rámci rádobydemokratických systémů přerozdělují zisk odebraný korporacím či jednotlivcům podle svých politických programů. Možnou příčinou masové agrese u akcí jako Summitu G20 můžou být přirozené negativní emoce nejsilnější skupiny závislé na přerozdělovacím systému. Asi to není kapitalismus podle Marxe! Pokud to někde funguje jinak, potom snad v USA…


Ilona Švihlíková

ekonomka, pedagožka

Ilona Švihlíková
-33
+
-

Každý společenský systém se vyvíjí, kapitalismus také. Není tedy tak „echtovní“ jako v 19. století, ale vyvinul se – a sice do podoby, kdy důležitější roli než zisk hraje renta. To, co v kapitalismu ubývá, je jeho legitimita, jakožto společenského systému. Renta je patologický jev a její rozšíření tedy ukazuje, že je něco diametrálně v nepořádku. Kapitalismus je ze své podstaty sebedestruktivní systém, jak odhalil už Marx, který má mimo jiné tendence náklady přenášet na to, z čeho žije – typicky na přírodní systém i na společnost. No a „nejdál“ jsou samozřejmě USA – tam je krásně vidět role renty a to, jak ono jedno procento dominuje politice a samozřejmě i ekonomice.


Lukáš Kovanda

hlavní ekonom společnosti Cyrrus

Lukáš Kovanda
+70
+
-

Mezi stovkou subjektů s nejvyššími tržbami/příjmy je zhruba 70 korporací a jen 30 vlád suverénních států. Lze ale hovořit o nadvládě korporací? Když v roce 2008 krachovaly velké banky, politici jim pomohli přežít. Ve skutečnosti tím zabránili trhu, aby se pročistil. Když se trh nečistí, korporace opravdu „zabetonovaně“ vládnou, díky sepětí s politiky. Nejde o kapitalismus, v tom se trhy čistí, ale o korporativismus – o nadvládu korporací umožněnou státem.

Protestující na summitu G20 chtěli „víc státu a míň korporací“. To ale nic neřeší. Ve skutečnosti potřebujeme víc subjektů, které půjdou se svojí kůží na trh, které budou podrobeny „necinknutému“ mechanismu zisku a ztráty. Politik, státní úředník, úředník z centrální banky nebo vrcholný manažer korporace tomuto mechanismu podrobeni nejsou. Nejdou se svou kůží na trh. Hrají s penězi, které nejsou jejich. Potřebujeme více trhu, víc hry s vlastními penězi, a méně státu, tedy hry „za cizí“. Jenže za takové prohlášení bych v Hamburku dostal bejzbolkou přes ústa – a bez selfíčka.


Naďa Johanisová

ekonomka, pedagožka

Naďa Johanisová
-22
+
-

Kapitalismus zůstává stejný v tom, že je stále ještě „normální“, že firmy hledí především na zisk, ať to stojí, co to stojí, ve sféře životního prostředí či těžké situace těch, co pro firmu pracují. Proměňuje se v tom, že korporace zadá výrobu přes pár zprostředkovatelů například do Asie, a negativní ekologické či sociální dopady výroby počítačů či oděvů tak nemáme bezprostředně na očích. Dech mu nicméně dochází, a to z několika důvodů. Jednak se hroutí finanční systém založený na dluhu, úroku a spekulaci a už není moc jak investovat, peníze zhodnocovat. Zároveň stále větší produkce vede ke stále větší devastaci planety a ta už občas nabourává i ekonomický systém. Zároveň kapitalismus postupně ztrácí morální kredit. Vždycky totiž funguje jen pro někoho. Zajímavé jsou země, kde se hledají alternativy, které fungují pro normální lidi a snaží se neničit přírodu: nenásilná a demokratická hnutí podporující komunitní podnikání, nebo lokální a etické spotřební sítě zdola, například v Argentině či v Itálii. Alternativy se ale objevují i u nás.


Aleš Michl

ekonom, spolumajitel investičního fondu Quant

Aleš Michl
+11
+
-

Anketa

Která odpověď se vám nejvíc líbí?

Německý sociolog a ekonom Max Weber v roce 1904 upozornil, že vznik kapitalismu souvisel s protestantismem. Katolík, vybaven menším pudem po zisku, sází na co možná zajištěný průběh života, třeba s menšími příjmy. Protestantská etika pomohla vytvořit „ducha kapitalismu“, díky němuž v 16. a 17. století došlo k rozmachu podnikání a obchodu.

Jestliže bylo pro vznik ducha kapitalismu podstatné nějaké náboženství, pak nárůst počtu muslimů a hinduistů v Evropě, případné pokračování migrace, zahálčivost a nízká porodnost původních obyvatel, to všechno dohromady může znamenat vznik úplně jiného ekonomického směřování, které si teď neumíme ani představit… Spíše to bude směrování k pomalejšímu růstu. Ale i to je součástí dějin.

Dnes už společnost nevidí smysl neúnavného shonu, vydělávání peněz, práce a obchodování. Cílem je užívat si života a dopřát si množství luxusních statků. Thorsten Veblen už koncem 19. století pěkně shrnul, že ideálem je okázalé zahálení a okázalá spotřeba. Kvůli těm se ovšem ve velkém mrhá tvořivou lidskou prací a ekonomickými zdroji. Demonstrativní spotřeba neuspokojuje reálné potřeby, ale pouze dokládá společenský status. Nejblíž kapitalismu je teď komunistická Čína. 

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 12 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Josef Fraj | 21. 7. 2017 06:21

Možná měl autor dotazníku začít definicí kapitalismu, protože někteří respondenti zjevně neví, co to je.
Kapitalismus je EKONOMICKÝ SYSTÉM, ve kterém je určujícím mechanismem, který rozhoduje o alokaci výrobních zdrojů i ekonomických statků trh. Jinak řečeno vyrábí se to, po čem je poptávka, tedy to, co lidé chtějí. Opakem kapitalismu není socialismus, ale centrálně plánovaná ekonomika, ve které o tom, co se vyrábí, rozhoduje centrální plánovač. Nevyrábí se to, co lidé chtějí, ale to, o čem "strana a vláda" rozhodnou, že by lidé měli chtít.

K těmto ekonomickým systémům lze potom přiřadit ideologie, které z nich vycházejí, tedy KLASICKÝ liberalismus někdy označovaný jako libertariánství a socialismum.

Ekonomické systémy neexistují v čisté podobě a jednotlivé spoločnosti žijí v různém stádiu deformace kapitalismu centrálním plánováním (CP). Každá násilná regulace ekonomiky je krok k CP a popření kapitalismu.

Když tedy například Jan Keller píše: "Dnes máme co do činění s ryzím kapitalismem, který se vrací ke svým historickým kořenům", tak je to zjevný nesmysl.

Je otázka, zda zaměňování ekonomického systému za politický systém vyplývá z neznalosti některých (většiny) respondentů nebo zda jde o vědomý propagandistický trik. Většina negativních jevů, které připisují z toho či onoho důvodu kapitalismu, je způsobena demokratickým politickým systémem, respektive demokraticky zvolenými politiky.

Když tedy Johanisová píše. "Jednak se hroutí finanční systém založený na dluhu, úroku a spekulaci a už není moc jak investovat, peníze zhodnocovat.", tak si neuvědomuje, že tento problém nevznikl v důsledku kapitalismu, ale v důsledku státních regulací ekonomiky demokraticky zvolenými politiky.

Kovanda správně poznamenává: "Když v roce 2008 krachovaly velké banky, politici jim pomohli přežít. Ve skutečnosti tím zabránili trhu, aby se pročistil."

Demokracie tedy může způsobit "smrt kapitalismu" a tím, smrt sebe samé, protože v centrálně plánované ekonomice pro ni už není místo. Bohužel demokracie zřejmě nemá v dlouhodobém horizontu dostatečnou zpětnou vazbu (nebo ji možná má pozitivní). Demokracie je ten autodestrukční systém, způsobující negativní jevy, na které si někteří ztěžují a nikoliv kapitalismus, jak se nám, spolu s Marxem, snaží namluvit Švihlíková.

+50
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Gabriel Pleska | 21. 7. 2017 15:17

Úplně se tetelím blahem, ta vajíčka ta jsou od Pavla Kohouta, pilného čtenáře Jaroslava Haška, fabiánský socialismus je jistě připomínka báječných textů páně Tětkových, fakt mám radost.

-6
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK