Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Vážně musíme na důchod makat 35 roků?

Kdo chce do penze, musí mít jednak věk, jednak odpracovaná léta. Pětatřicet let. Je tahle podmínka nutná? A co s lidmi, kteří mají problém ji splnit? Proč by se vlastně nedalo do penze jít po čtyřiatřiceti nebo po dvacíti letech, jen s patřičně nižším důchodem?

Dosáhli jste důchodového věku, ale nebyli jste dostatečně dlouho plátci pojistného? Smůla! Budete se muset i na stará kolena ještě nějakou dobu ohánět.

Nejčastěji mají problém s nedostatečnou dobou pojištění ženy, které zůstaly doma a věnovaly se dětem a domácnosti, a dlouhodobě nezaměstnaní. Jejich perspektiva je truchlivá: kdo nesehnal práci v padesáti, tomu pravděpodobně ani po šedesátce z nebe nespadne.

Není podmínka pětatřiceti let důchodového pojištění (nemusí se nutně platit – péče o dítě do čtyř roků, doba, kdy člověk bere podporu a některá další období se považují za náhradní dobu pojištění) zbytečně ostrá?  Ve většině evropských zemí je hranice podstatně níž. Tak proč by i v Česku nemělo být možné jít do důchodu dřív? Co by se vydalo z eráru navíc na důchodech, o to by se plus minus snížily výdaje na sociální dávky.

A co si o tom myslí lidé z důchodové komise, akademici, odbory, ekonomové? Měl by se snížit počet odpracovaných let nutných k přiznání starobního důchodu? Co by to znamenalo pro státní rozpočet?

Martin Potůček

sociolog, předseda Odborné komise pro důchodovou reformu

Martin Potůček
+5
+
-

Rozhlédneme-li se kolem sebe, je limit 35 let potřebných let k nároku na důchod – podobně jako tomu bylo s dnes již odpískaným stálým růstem věku odchodu do důchodu – ve světě raritou. Patří také do stejné autorské líhně bývalých reformátorů důchodového systému, kteří viděli řešení rostoucího nepoměru mezi počty penzistů na jedné straně a ekonomicky aktivními na straně druhé v neustálém zpřísňování podmínek nároku na důchod. Přesná čísla o budoucích důchodových (ne)nárocích za celou populaci ovšem bohužel k dispozici nejsou a v dohledné době ani nebudou. Návrh na změnu tohoto parametru tudíž nebude jednoduché opřít o solidní evidenci. V každém případě je zřejmé, že bude nutno se změnou tohoto parametru zabývat, jinak lze předpokládat, že by to rostoucí počet našich spoluobčanů ve stáří vehnalo – a to i přesto, že po desetiletí platili příspěvky na sociální pojištění – do pasti existenčního strádání.


Vít Samek

místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů, člen důchodové komise

Vít Samek
-8
+
-

Uvedený parametr by nebylo rozumné snižovat. V České republice není problém této podmínce vzniku nároku na důchod ke dni zákonem stanoveného věku vyhovět. Rovněž existuje možnost pozdějšího odchodu do důchodu, pokud pojištěnec nezíská požadovaných 35 roků pojištěné doby, v níž se odráží přiměřená míra solidarity osob, které pracovaly celý aktivní život – zejména nepřetržitě od 18 do 63 let a financovali tak celých 45 let vyplácení důchodů –, s osobami, které tak činily například jen 15 roků. Nebylo by spravedlivé požadovat větší přispění té první skupiny pojištěnců na důchody té druhé.


Jaroslav Vostatek

ekonom a pedagog, člen důchodové komise

Jaroslav Vostatek
+5
+
-

Stávající doby pojištění potřebné pro získání nároku na starobní důchod jsou celkem čtyři, po dvou ke každému ze dvou důchodových věků. Vzniklo to politickými manévry, počínaje rokem 1948, kdy se k dosavadnímu základnímu důchodovému věku 65 let, podmíněnému dobou pojištění pět let, zavedl druhý důchodový věk 60 let, podmíněný 20 lety pojištění. Pak se to otočilo: základním důchodovým věkem se stalo 60 let (s minimálně 20 lety pracovní aktivity) a 65 let se stalo zvýšeným důchodovým věkem. A tak dále až k dnešnímu stavu, který je také výsledkem „parametrických změn“ v zájmu úspor výdajů na důchody, nikoliv racionální důchodové reformy. Každý systém důchodového pojištění potřebuje technické minimum v podobě potřebné doby pojištění, například pět let. Je záhodno se k tomuto minimu vrátit, ovšem v rámci celkové důchodové reformy – takže negativních fiskálních dopadů změny jednoho z parametrů se netřeba obávat. V českém „důchodovém pojištění“ stále víc převažuje rovný důchod… a u něj ve světě platí jiná pravidla.


Lukáš Kovanda

hlavní ekonom společnosti Cyrrus

+25
+
-

Tohle není největší problém českých penzí. 35 let považuji za adekvátní dobu. Za největší problém penzijního systému považuji to, že z občana snímá odpovědnost za sebe sama. Člověk se nevyhne pocitu, že je dojnou krávou, a když nadojí daný počet litrů mléka, dostane k stáru plechovou střechu nad koryto, aby nemokla. Stát to ani jinak neumí. Musí stanovit šablonovitá kritéria, aby se mohl odvolávat na princip solidarity. A ta kritéria jsou stanovena rozumně, jak píšu na začátku.

Rozumně, ale jen v kontextu uvažování o občanech coby kravkách. Proč si člověk raději nemůže vybrat, jestli chce být kravkou s vyhlídkou vlnitého plechu nad hlavou ke stáru, nebo jestli se této vyhlídky vzdá, důchodové pojištění platit nebude a o své stáří se postará sám, bez asistence eráru? Já vím, protože pojištění neplatí pro sebe, ale pro jiné, starší kravky, co si své už nadojily a tu střechu potřebují právě teď.


Iva Merhautová

náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí

Iva Merhautová
+1
+
-

Dlouhá desetiletí jsme měli podmínku pojištěné doby 25 let. Postupné prodlužování potřebné doby pojištění z 25 na 35 let bylo zavedeno změnou zákona účinnou od ledna 2010. Jejím cílem bylo zejména oddálit reálný věk odchodu do důchodu a snížit počet předčasných odchodů, po kterých se starobní penze trvale snižuje.

Česká délka potřebné doby pojištění je mezi členskými státy Evropské unie výjimečná, v naprosté většině případů je jinde výrazně nižší. Sama bych se nebránila otevřít obecnou diskuzi o této otázce a čerpat přitom ze zahraničních zkušeností.

V minulosti byly obavy, že s vyšším limitem počtu odpracovaných let bude přibývat lidí, kteří na starobní důchod nedosáhnou. V posledních letech je počet zamítnutých žádostí o starobní důchod stabilně na úrovni pěti až šesti procent, to je zhruba pět tisíc zamítnutých žádostí ročně. Postupné prodlužování potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod nevedlo k významnějšímu nárůstu počtu zamítnutých žádostí o starobní důchod.


Aleš Michl

ekonom, spolumajitel investičního fondu Quant

Aleš Michl
+3
+
-

Určitě bychom se nad tím zamyslet měli. Na druhou stranu ale nejde dumat nad změnou jednoho parametru a neřešit přitom další. Reformu je třeba udělat komplet uceleně – abych ale jen nekecal, do aktuálního vydání časopisu Finmag jsem o tom napsal komentář.


Otakar Hampl

analytik, člen důchodové komise

Otakar Hampl
+10
+
-

Doba pojištění pro nárok na důchod bude po roce 2018 činit 35 let. Do této doby se započítává jak doba pojištění získaná ze zaměstnání a podnikání, tak i náhradní doby pojištění, jako například péče o dítě do čtyř let věku, doba péče o osoby závislé na pomoci jiné osoby, doba vojenské služby a některé další. Další možnost je získat aspoň 20 let pojištění, ale nárok na důchod vznikne až o pět let později než je zákonný důchodový věk.

Potřeba odpracované doby je tak u nás nesmyslně vysoká. Přitom v důsledku zejména dlouhodobé nezaměstnanosti bude přibývat lidí, kteří na tuto dobu nedosáhnou. Přesto ale můžou mít odpracovánu řadu let a je to vůči nim nespravedlivé. Zvláště nespravedlivý je tento systém pro matky, které vychovaly více dětí a kvůli zajištění kvalitní péče a výchovy s nimi zůstaly déle než do čtyř let věku nejmladšího dítěte. Zatímco zdravotně jsou tyto matky pojištěny, pokud pečují aspoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku, v rámci důchodového pojištění jim rozdíl v této době bude chybět a budou ho muset dlouho napracovávat. Rovněž když v tomto rozdílovém období pracují na snížený úvazek, jsou následně potrestány nižším základem pro výpočet důchodu. Přitom se významně zasloužily o budoucí příjmy důchodového systému.

Proto by bylo rozumné a mnohem spravedlivější snížit potřebnou dobu pojištění například na 20 let a náhradní dobu pojištění matkám pečujícím o děti prodloužit stejně jako u zdravotního pojištění. Rozpočtové dopady by nemusely být nijak dramatické a dlouhodobě by mohly být dokonce pozitivní – ušetřily by se mnohé sociální dávky a rovněž generace budoucích plátců by mohla být početnější.


Jiří Šatava

ekonom, CERGE-EI

Jiří Šatava
+11
+
-

Snížit. A výrazně. Z několika důvodů.

Zaprvé, stát seniory s kratší dobou pojištění penalizuje tím, že jim přiznává nižší důchod. Seniory, kteří na těch 35 let nedosáhnou, penalizuje dvakrát: Odejít do důchodu můžou až o několik let později než vrstevníci a jejich důchod je výrazně nižší. Tato dvojitá penalizace je pochopitelná u lidí, kteří pracovali a odváděli pojistné pouze pár let, ale už méně u těch, kteří získali dobu pojištění 34 let.

Anketa

Která odpověď je vám nejblíž?

Zadruhé, sám stát má velmi omezené znalosti o tom, koho tímto opatřením penalizuje. V budoucnosti toto opatření může výrazněji penalizovat některé skupiny vysokoškolských studentů nebo žen, které delší dobu vychovávaly děti. Přesné analýzy ale zatím chybí.

Zatřetí, stát nevaruje s dostatečným předstihem občany, kteří budou mít problém potřebnou dobu pojištění získat, ač o tom indicie má. Například ve Švédsku stát občany o době jejich pojištění opakovaně informuje. Český senior až při žádosti o důchod zjišťuje, že na něj nemá nárok

S tím souvisí čtvrtý důvod. Nemalá část seniorů, kteří kvůli nedostatečné době pojištění nezískají nárok na starobní důchod, se pravděpodobně pokusí získat důchod invalidní nebo žít ze sociálních dávek. Stát tedy ušetří výdaje na starobní důchody, ale musí víc vydat na důchody invalidní nebo sociální dávky.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 135 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 9. 6. 2017 12:55

Modelový příklad Lojzy s mediánovou mzdou 24k hrubého:

Superhrubá = 32.1k
Čistá = 18.6k
Suma krádeže: 13.5k (tedy jen první fáze před DPH, spotřebkami, konces.poplatky, daní z nemovitosti, ...)

Zdrav.poj: 3240 (jako že fakt by za to komerční pojišťovny nic nenabídly?)
Soc.poj: 7560 (docela ranec!)

Teď si zkuste, jak ta čísla vypadají u vaší mzdy (jelikož umíte s PC, tak asi nadprůměrné).

Tak a teď šup sem:
http://kalkulacky.idnes.cz/cr_sporeni.php

Spoříme si (resp. diverzifikovaně investujeme) 7560 měsíčně po dobu 40 let (cca od 25 do 65 let věku).
A teď úrok - je to dlouhodobá investice, čili žádné dluhopisy. Dáme akcie, s nějakou diverzifikací do alternativ (zlato, bitcoin). Po odečtení inflace budeme očekávat skromné reálné zhodnocení 3%.
Schválně odečítám tu inflaci již od úroku, výsledná suma úspor i vypočtená renta pak je porovnatelná s dnešními penzemi a dnešními cenami.

A kolik tedy máme v 65ti?
7 milionů!
Kolik nám dá stát? Řekněme 12 tisíc penzi po dobu 13 let? Tedy 1.8 milionu! To je kšeft!

A to pozor - asi nikdo těch naspořených 7M neutratí naráz za Lambo. Spíše si z nich bude vyplácet rentu a tedy stále bude mít nějaký zůstatek, který se mu bude zhodnocovat.
Tedy ta vaše penze nebude jen 7mil/13let/12měsíců, tedy 45 tisíc měsíčně (lepší, než 12, ne?), ale ještě citelně více - stačí použít nějakou kalkulačku pro výpočet renty. Úrok si napočtěte již nižší, protože se s rizikovostí budete držet při zdi.

A výhody vlastních úspor jsou zřejmé:
- samostatnost a nezávislost
- disponibilnost (když budu potřebovat operaci, kterou VZP nehradí, tak na ní klidně půlku úspor obětuji)
- dědí se
- při vhodné diverzifikaci vás neohrozí nestabilita země, ve které žijete
- atd...

No a na závěr vzpomeňte mimořádně upřímných (na politika) slov ministra financí Pilného, že na penze nebude (takže nesrovnáváme soukromou rentu s těmi státními 12 tis, ale třeba s 6tis v lepším případě, s nulou v horším).

Ve světle těchto čísel soudný člověk státní systém musí toužit opustit a všem mluvícím hlavám blekotajícím o nějakých parametrických úpravách a "reformách" se jen vysmát. A řeči o tom, že někdo musí živit stávající důchodce, jsou liché. Jednak nikdo z nás nikdy nepodepisoval takový závazek. Jednak ve světle toho, že sami od státu dostaneme v lepším případě 6k a v horším nulu, je to extrémní drzost. Asi jako by po vás za života chtěli, abyste ze "solidarity" věnoval své srdce na transplantaci. Věnovat teoreticky můžete ledvinu, protože máte 2 - ekvivalentem toho by bylo snížení současných penzí na polovinu (protože takové penze sami od státu můžeme očekávat - v lepším případě) a také snížení odvodů na polovinu tak, abychom si sami mohli spořit.
Řeči o tom, že se s poloviční penzí nebude dát vyžít, jsou irelevantní. Za 20 let to budeme moc říkat taky, ale nijak nám to nepomůže, protože prostě na penze nebude. Těm penzistům, kteří mají děti, tyto samozřejmě mohou propad alespoň částečně vyrovnat - zejména pokud těch dětí mají více a/nebo je dobře vychovali a vzdělali.

+36
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 12. 6. 2017 10:50

"rust-penez-v-obehu-zdrazuje-r eality-"

Je to přesně naopak. Lidé si půjčují peníze na nemovitosti a tím vytváří nové peníze, které se pak objeví v oběhu. Ceny nemovitostí rostou protože poptávka převyšuje nabídku, ne proto, že je moc peněz v oběhu. Růst peněz v oběhu je důsledkem realizované poptávky po nemovitostech prostřednictvím bankovních úvěrů. Článek zjevně obrací danou kauzalitu o 180 stupňů.

-13
+
-

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK