Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expatů: Co nás drží v Česku

| 25. 11. 2016

Chtěli byste vědět, jak se na Česko a jeho obyvatele dívají cizinci, kteří se tu rozhodli žít? Co se jim tady nejvíc líbí a co je naopak nejvíc štve? Ptáme se za vás.

Očima expatů: Co nás drží v Česku

Jazykový koutek

Kdo je expat

Zřejmě jste si všimli, že jsme se dnes dopustili v názvu ankety nevinné slovní hříčky. Že experty nahradili expati. Zlobí vás to slovo? 

Expat je anglické slovo, které se jistě usazuje i v češtině. Pochází z latinského expatriatus, což znamená zhruba „ten, kdo žije mimo otčinu“. Pod pojem se vejdou lidé, kteří jsou v cizí zemi usazeni dlouhodobě, nicméně nehodlají v ní zůstat, jakož i celoživotní imigranti.

Podle zprávy Česko v datech oficiálně žije v Česku dlouhodobě 460 000 cizinců, z toho 166 000 v Praze.

Češi se prý na sebe málo usmívají. A když je něco štve, tak si spíš jen brblají pod fousy, než by proti tomu něco udělali. Úspěch se u nás zásadně neodpouští, a když někdo jakkoli vyčnívá, je po zásluze potrestán. S úřady je to taky velká bída, naopak korupci se tu daří znamenitě. A na placaté kuřecí maso s broskví a eidamem jinde než v menu českých restaurací zřejmě nenarazíte. Je to vážně v Česku taková bída? Ale kdepak. Podobné nešvary byste našli i v jiných zemích. Ostatně, že se tady nežije vůbec špatně, potvrzují nejen nejrůznější mezinárodní indexy životní úrovně, ale především to, že sem každoročně přicházejí žít a pracovat tisíce cizinců. Podle údajů Českého statistického úřadu se k nám jen v loňském roce přistěhovalo ze zahraničí takřka 35 tisíc osob.

Rozhodli jsme se proto oslovit právě expaty, tedy cizince, kteří v Česku žijí, aby nám napsali, co se jim tu – ať už jde o lidi, vlastnosti, zvyky, nebo místa – nejvíc líbí a co je jim naopak nejvíc proti srsti.

Mimi Nguyen Hoang Lan

návrhářka, La femme MiMi

Mimi Nguyen Hoang Lan
+18
+
-

V Česku se mi nejvíc líbí lesy. Jsou tak čisté a bezpečné. Třeba ve Vietnamu se v lese moc neprojdete, protože je tam spousta hadů a jedovatých pavouků. Takže procházka v českém lese je pro mě stejně skvělá jako ležet na pláži ve Vietnamu. Akorát do lesa teď můžu každý víkend. Miluji, když je kolem mě mech a když se můžu dívat do korun stromů, dýchat čistý vzduch, sem tam se potkat s nějakou srnkou nebo zajícem. Po 23 letech v Česku jsem se navíc naučila sbírat houby a hrozně si to užívám. Jen pak už v lese tolik nekoukám do korun stromů, ale pořád sjíždím pohledem na zem. 

A co mi nejvíc vadí? Po těch letech, co tady žiju, už skoro nic, protože jsme si na všechny negativní věci zvykla. Kdybych měla ale něco přeci jen uvést, tak asi to, že tu některým lidem chybí vůle a motivace k práci. Někdo třeba odjede na dovolenou a kvůli tomu nestihne odevzdat práci v termínu. Když pak říkám, že to takhle nejde, tak mi odpoví, že nejsme ve Vietnamu. Chvíli na to si ale stěžuje, že má málo peněz.

Erik Best

novinář, vydavatel Fleet Sheet

Erik Best
+8
+
-

I 25 let poté, co jsem se přistěhoval do Prahy, se každé ráno probouzím s pocitem zvědavosti, co se zase přes noc v tom našem malém českém rybníčku událo. Většinou jde o nějaký skandál v byznysu nebo v politice – a na ty jsem už zvyklý, protože je v práci analyzuji a píši o nich. O Česko se v tomto ohledu nebojím o nic víc než o ostatní příslušníky západní civilizace.

Co mě ale dennodenně dráždí, jsou drobnosti, kterými se Češi neustále sabotují. Třeba když se revizoři v metru zaměřují na cizince nebo když dává v sobotu městská policie lístky za špatné parkování autům s německou značkou na jinak prázdné ulici. Určitě se nám to časem vrátí. Češi umějí být v tomto ohledu docela krátkozrací mizerové. Když ale Čechy poznáte osobně, většinou jde o skvělé lidi. A to mě tu drží.

Martin Barry

architekt, reSITE

Martin Barry
0
+
-

Život v Praze je určitě k žití, ale chybí tu vážnější přístup k investování do veřejných prostranství a veřejné architektury. Měl jsem štěstí, že jsem mohl navrhovat některá z nejvyhledávanějších veřejných prostranství v New Yorku, odkud pocházím, a parky na nábřežích v několika velkých amerických i světových městech. Jako architekt miluju newyorskou investiční strategii, veřejnou i soukromou. To město je díky ní lepší a přitažlivější místo k životu. Užívám si tam možnost zajít si do spousty kvalitních parků, parčíků nebo na nábřeží kousek od svého bytu. V Praze a v dalších městech střední a východní Evropy jsou veřejná prostranství smutná. Zařízení rozbité, žádná údržba, na nábřeží minimální možnosti pro rodiny s dětmi, kromě pití alkoholu a posedávání na zemi. Přál bych si, aby investoři a obce dokázali vidět veřejná prostranství jako investiční možnosti a aby veškeré dění na nich nemuselo vždycky vycházet odzdola. Proto jsem tu založil firmu, která se snaží měnit prostředí k životu.

Thu Nga Haškovcová

advokátka

Thu Nga Haškovcová
0
+
-

Co se mi nejvíc líbí v Česku a na Češích? Například Václav Havel – člověk velkého formátu, který mě svým příběhem, přístupem a názory velice inspiroval. Je pro mě symbol dobré vůle a humanity. A stejně jako on věřím, že pravda a láska zvítězí. Také jsem ráda za oslavu 28. října na Staromáku. Demokracie žije a obyčejní lidé se dokážou ozvat. A ráda mám i české pivo, které jsem se po svém příchodu naučila pít. Je výtečné ve všech provedeních, včetně minipivovarů a piv řemeslné výroby. A samozřejmě nesmím zapomenout ani na Prahu. Město, co má šarm. Procestovala jsem svět a vždy jsem se do Prahy ráda vracela.

A co je mi naopak proti srsti? Rozhodně cizinecká policie – narodila se mi nedávno dcera a podali jsme žádost o přechodný pobyt mojí maminky, aby mi mohla pomáhat v domácnosti. Po dvou a půl letech řízení, mnoha doplněních a výzvách úřadů, kdy jsem odevzdala spoustu formulářů a absolvovala osobní pohovory, byla žádost zamítnuta. Dosud jsem nepochopila odůvodnění, a to jsem advokátka. Tím se dostávám k byrokracii a neefektivitě státního aparátu. Stále víc papírování a zbytečné zatěžování podnikatelů. A nelíbí se mi ani xenofobní postoje k migrantům. Česko není chudá země, může proto udělat víc. A to jak při jejich přijímání, tak při integraci ve společnosti. Na integraci se myslí málo, chybí koncept. Vyjádření některých politických představitelů k tomuto tématu považuji za hodně nedůstojné.

Fatima Rahimi

novinářka

Fatima Rahimi
+10
+
-

Psal se rok 2004. Po zhruba čtyřech letech v uprchlickém táboře, kde jsme celá rodina bydleli v jednom pokoji, jsme získali trvalý pobyt a mohli jsme se přesunout do normálního bytu. Pamatuji si, jak jsme se procházeli velkým prázdným bytem (3+1) a nevěděli, co dělat s tak velkým prostorem. Neměli jsme žádný nábytek, s sebou do nového bytu jsme vlastně vzali jen pár kousků oblečení a malou barevnou televizi. Byli to místní lidé, kteří nám pomohli, aby ten začátek nebyl tak těžký.

Anketa

Která odpověď je vám nejmilejší?

Psát, co se mi na Češích líbí a co ne, je velmi složité. Každý člověk je výjimečný a na základě životních zkušeností a dovedností má specifický pohled na svět. Nejsem si jistá, jestli existují vlastnosti, které by se mohly zobecňovat na desetimilionovou populaci. Proto napíšu, že se mi na Češích, které jsem poznala blíž, líbí jejích velkorysost. Ochota pomáhat druhým, empatie, že se nebojí dělat si srandu sami ze sebe. Moc mě ale mrzí, že se tak málo usmíváme, jako bychom neměli důvod k radosti.

Česká republika je mým domovem, přestože jsem se zde nenarodila. Má bohatou historii, a přestože je malá, má nádhernou, různorodou a pestrou krajinu, která se v každém ročním období jinak zabarví, takže nás nemůže nikdy nudit. 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (1 komentář)

Tomáš Najman | 29. 11. 2016 23:01

Velmi inspirativní lidé, jeden jako druhý.
Coby Čech (tedy vlastně Slezan) bych nám přál, aby u nás žilo co nejvíce podobných. Tedy lidí s přehledem, s odvahou, s pokorou.
Takové vlastnosti se ale bohužel v místní putyce nebo na teplém úřadě moc pěstovat nedají. A přitom by zrovna tihle uměli velmi rychle a přesně ukázat na problémy, které pro jistou míru "provozní slepoty" ani v nevidíme...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!