Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Účet za intervence je půl bilionu. A ČNB bude proti koruně utrácet dál

| 12. 2. 2016 | Vstoupit do diskuze

Hrátky s korunou pokračují. Česká národní banka oznámila, že bude kurz domácí měny tlačit dolů minimálně do konce roku. Ptáme se, co si o tom myslí nejen ekonomové, ale také lidé, kterých se denní pohyby kurzů týkají nejvíc, tedy exportéři i obchodníci závislí na dovozu.

Očima expertů: Účet za intervence je půl bilionu. A ČNB bude proti koruně utrácet dál

Bankovní rada České národní banky minulý týden ohlásila, že bude dál ovlivňovat kurz koruny – pokud ucítí potřebu, bude intervenovat na devizovém trhu za její oslabení tak, aby se kurz udržoval minimálně u 27 korun za euro. Nebo přesněji: pokud bude koruna od hranice 27 korun za euro oslabovat, banka zasahovat nebude, intervence přijdou, když koruna začne posilovat.

Nákupy za půl bilionu

Loni Česká národní banka nakoupila při intervencích eura za 243 miliard korun. Letos v lednu následoval nákup za dalších padesát miliard korun. Celkově banka od listopadu roku 2013, kdy začala zasahovat, vydala na oslabování koruny téměř 500 miliard korun. To ovšem zdaleka není konec.

Centrální banka oznámila, že k ukončení intervencí nedojde ani v polovině letošního roku, ale ani do jeho konce, jak mnoho odborníků předpokládalo. Zatím se jako o dalším možném termínu mluví o polovině roku 2017.

Diskuze se vede nejen o tom, kdy, ale také o tom, jak by měla Česká národní banka se svými zásahy přestat. Řada ekonomů se začíná obávat, že by odstoupení od měnového závazku mohlo naši ekonomiku pořádně bolet. Mluví se také o útocích spekulantů, kteří by si mohli chtít na předpokládaném tvrdnutí koruny pořádně vydělat.

Jaký způsob ukončení intervencí ale bankéři nakonec zvolí, kdy to bude a jak zareagují trhy, na to si stejně budeme muset – ještě řádnou chvíli – počkat.

Co si o intervencích a jejich opakovaném prodlužování myslí podnikatelé a obchodníci, ekonomové, politici a zástupci profesních asociací? Je podle nich rozumné oslabovat korunu i v roce 2017? Nemůže prodlužování intervencí způsobit, že se koruna utrhne ze řetězu a stane se dál neovladatelnou? A platí v tomto případě úměra – čím delší intervence, tím vyšší pravděpodobnost ekonomických problémů?

Karel Havlíček

předseda Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR

Karel Havlíček
-25
+
-

Jsem přesvědčen, že intervenční režim měl svůj smysl. Zásah České národní banky byl nejen ekonomicky logický, navíc by její nečinnost jako reakce na makroekonomický vývoj dřív nebo později vyvolala diskuzi o smyslu centrální banky. Nutno ale dodat, že ČNB měla i trochu štěstí a další vývoj, zejména snížení ceny ropy nebo energií jí hrál do karet, nenastaly černé scénáře, kterými nás denně častovali kritici intervencí.

Osobně se domnívám, že by intervenční režim mohl skončit s rokem 2016, nejsem ale názoru, že čím delší bude, tím prudší pak bude posílení koruny. Co je ale podstatné, ČNB se nesmí ani na minutu nechat vyprovokovat kritikou ani sebelepší radou od analytiků, odborářů, asociací nebo svazů, a už vůbec ne od politiků. Její nezávislost považuji za důležitější než to, co nakonec dál učiní. Opačný postup by popřel její úlohu.

Tomáš Kučera

obchodní ředitel Mall.cz

Tomáš Kučera
-5
+
-

Z pohledu obchodníka je vždy nejvíc prospěšný stabilní kurz koruny. Jakékoliv výraznější výkyvy vytvářejí tlaky na marži, hýbou s cenami a nákupními podmínkami a vytvářejí nerovnováhy na trhu. Jednou nakoupíte dobře, jednou se to povede konkurenci… Celkově se při pohybech kurzu hůř plánuje. To pak v důsledku není dobré pro nás ani pro zákazníky. Nicméně za poslední roky máme s výkyvy kurzu docela bohaté zkušenosti, a to jak vůči euru, tak vůči dolaru. Je to prostě realita, se kterou se musíme vyrovnat. 

Dagmar Kuchtová

generální ředitelka Svazu průmyslu a dopravy ČR

Dagmar Kuchtová
-5
+
-

Důležitější pro nás bude proces ukončení zásahů a jeho připravenost. Pro mnoho našich členů je současný kurz výhodný, ale logicky mezi nimi najdeme odlišné představy o termínu ukončení intervencí či optimální výši kurzu. Donekonečna ale jistě prodlužovat umělý kurz nemá smysl. Slabá koruna není a ani nemůže být jediný faktor přispívající k posilování konkurenceschopnosti průmyslu v Česku.

Na druhou stranu oznámení předpokládaného ukončení v polovině roku 2017 znamená určitou míru jistoty vývoje kurzu v nejbližší době, ale obavy firem ohledně dopadů exitu a možnosti predikování ve střednědobém horizontu přetrvávají. Komplikace s opuštěním intervencí mohou být jak nyní, tak v roce 2017. Přímá úměra mezi vývojem kurzu a dobou intervence být nemusí, ale odkládání samotnou obavu z vyšší míry posílení neřeší.

Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

Pavel Sobíšek
-1
+
-

Česká národní banka svou intervenční politikou kdysi vplula do málo probádaných vod a teď z nich nemůže vyplout jakkoliv a kdykoliv. Ukončení intervenčního režimu by mělo být transparentní a nesmí být v rozporu s tím, co banka slíbila. Nejdřív k němu tedy může dojít začátkem roku 2017. Zda se ten okamžik ještě oddálí, je v tuto chvíli nejisté. Osobně bych spíš preferoval intervence neprodlužovat za začátek 2017.

Otázku, zda se koruna po skončení intervencí „utrhne ze řetězu“, lze parafrázovat, jestli se v čase posouvá rovnovážný kurz koruny. Podíváme-li se na vývoj polské či maďarské měny, které nejsou drženy intervencemi, nemá koruna důvod, aby se bez intervencí vyvíjela příliš odlišně. Podíváme-li se ovšem na objem cizí měny, kterou musí Česká národní banka v poslední době v intervencích nakupovat, vypadá současný kurz koruny značně nerovnovážně. Který z těchto dvou pohledů převáží  v době ukončení intervencí, je těžké předpovědět. Ukončení intervencí každopádně připomíná snahu vrátit do láhve vypuštěného džina, takže by bylo spíš s podivem, kdyby se jednalo o hladký proces.

Jan Bureš

hlavní ekonom Poštovní spořitelny

Jan Bureš
-1
+
-

Nevěřím, že stimulace ekonomik další měnovou expanzí v tuto chvíli přináší očekávané ovoce. Ba naopak, část nervozity na globálních trzích dnes pramení z toho, že se investoři bojí rozjezdu globálního závodu o nejzápornější sazby. A to ve chvíli, kdy řada ekonomik novou měnovou stimulaci nepotřebuje. Dobrým příkladem je Švédsko. Ekonomika pádí vpřed o necelá čtyři procenta, sílí mzdové tlaky i jádrová inflace a ceny bytů rostou o víc než 15 procent. I tak se centrální banka rozhodla srazit sazbu hlouběji do záporu (na -0,5 procenta). Kroky ČNB touto optikou vypadají ještě velice rozumně. Dochází „pouze“ k lehkému natažení intervenčního závazku do začátku roku 2017, kterým centrální banka reaguje primárně na uvolněnější měnovou politiku v eurozóně.

Lukáš Kovanda

hlavní ekonom finanční skupiny Roklen

Lukáš Kovanda
+45
+
-

Intervence začaly v listopadu 2013. Přitom od léta stejného roku, v některých případech už od jara, bylo možné registrovat zlepšování řady makroekonomických ukazatelů. Přínosy intervence jsou tedy omezené, jakkoli kupříkladu exportérům neoddiskutovatelně pomáhá. Naopak náklady intervence můžou být citelné. Přínos můžou snadno převýšit.

Nákladem intervence není jen to, že Češi mají dražší dovolené, ale skutečnost, že slabá koruna přispívá ke konzervaci stávající struktury naší ekonomiky – zůstáváme „montovnou“. Silná koruna by podnítila poptávku po kvalifikované pracovní síle při zachování dané úrovně zaměstnanosti, jak dokládá současná švýcarská zkušenost. Potenciálním nákladem jsou také škody způsobené odchodem z intervenčního režimu. Jde o rizikový krok, proto si pravděpodobná Rusnokova bankovní rada dost možná bude od letošního července [Jiří Rusnok se v létě má stát novým guvernérem ČNB, pozn. red.] intenzivněji pohrávat s myšlenkou „opuštění intervence opuštěním koruny“, tedy s myšlenkou plynulého přechodu z intervenčního režimu (asymetrický, jednostranný závazek) do předvstupního mechanismu ERM II pro přijetí eura (symetrický, oboustranný závazek). Graf níže ukazuje, jak by se nejspíše pohyboval kurz švýcarského franku vůči euru nebýt závazku švýcarské centrální banky, kterým od září 2011 do ledna 2015 bránila posílení švýcarské měny pod úroveň 1,20 franku za euro. 

Jak vidno, ke konci švýcarské intervence se fundamentální kurz (kurz, který by platil nebýt intervence – modrá linie) opět výrazněji odchyloval od kurzu skutečného, ovlivněného intervencí (zelená linie). Ve Švýcarsku tedy příliš nedošlo k tomu, nač se dnes odkazuje ČNB, tedy na takzvaný průsak kurzu do nominálních veličin, nedošlo k tomu, že by si švýcarská ekonomika na kurz ovlivněný intervencí zvykla. Je velkou otázkou, zda si podobně zvyká česká ekonomika. I tato nejistota – a potenciální související neblahé dopady – patří k nezanedbatelným nákladům intervence.

 

Pavel Kohout

ekonom, Partners

Pavel Kohout
+82
+
-

Intervence byly ekonomický nesmysl už od svého počátku. Žádný nebezpečný tlak na posilování koruny neexistoval, když byly zavedeny. Pokud šlo o „nebezpečí“ deflace, neexistuje jediná odborná práce, která by přesvědčivě prokazovala, že mírný pokles cenového indexu musí mít za následek recesi nebo dokonce krizi. Existují důkazy, které vypovídají o tom, že hospodářská krize může mít za následek pokles cen, ale nikoli opačným směrem.

Anketa

Který názor se vám nejvíc zamlouvá?

Tudíž celá politika intervencí ČNB byla a stále je postavena na písčitých základech. Jediné zdůvodnění, které by snad stálo za zmínku, je podpora exportu, ale ani to neobstojí. Předně, již v době zavedení intervencí byla česká obchodní bilance silně kladná, a český export tedy žádnou podporu nepotřeboval. Za druhé, Česká národní banka má za úkol pečovat o cenovou stabilitu, nikoli fungovat jako Státní agentura pro podporu levných montoven.

Politiku ČNB neumím předpovídat, neboť není postavena na seriózní, koherentní a rozumově zdůvodnitelné teorii. Spíše se jedná o řetězec improvizací, které jsou v poslední době jednotvárné: posun termínu ukončení na stále pozdější a pozdější dobu. Pravděpodobně nejrozumnější, co by ČNB mohla dělat, by bylo o intervencích nemluvit a časem je potichu utlumit až do úplného zrušení. Velká propagace různých konkrétních termínů je jen pozvánka ke spekulacím a cesta k nežádoucímu zvýšení volatility.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a...

Komentáře

Celkem 13 komentářů v diskuzi

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Jan Altman | 12. 2. 2016 09:54

To by mne tedy zajímalo, zda má pravdu Kovanda a intervenční udržování koruny k euru u hodnoty 27 plynule přejde v ERM fixaci a posléze přijetí EURa při kurzu 27Kč/EUR.
Myslím, že většina občanů si to představovala trochu jinak (před zavedením intervencí v 2013) - a to tak, že k ERM fixaci dojde tak nejdříve v 2025 a to při průběžném plynulém posilování CZK a na kurzu někde pod 20Kč za EURo.
Myslím, že pro budoucího penzistu, který má v penzijním fondu našetřený milion CZK bude docela podstatné, za se mu to vydějí 27mi, nebo 19ti.
Ale i kdyby intervence plynule nepřešly v přijetí EURa, i tak tito lidé spořící si na penzi ztratí minimálně 4 (spíše více) roky posilování koruny (a my všichni ztratíme dohánění příjmů a životní úrovně západu), protože ČNB samozřejmě ty v intervencích "natištěné" koruny nespálí. Aby nešlo ze strany ČNB o sprosté okradení lidí, tak by ČNB ty natištěné stamiliardy (resp. EURa za ně nakoupená) musela poslat na účty a do penzijních fondů lidem - a to váženě podle jejich zůstatků.

Navíc tedy hrnout se eurozóny s jejími nevyřešenými problémy, hrnout se do systému v čele s pomatenou ECB, do sysétmu, kterému jeho vlastní ovečky nevěří:
http://zpravy.e15.cz/zahranicni/ekonomika/ukryty-v-troube-i-pracce-evropane-hromadi-eura-v-hotovosti-neveri-bankam-1270390
Co až těm lidem zmiňovaným v článku dojde, že ani syslení hotovosti není řešením, protože:
- stát může hotovost zakázat či zásadně omezit její používání (resp. to již plánuje)
- teoreticky může přijít i měnová reforma (jako že boj proti šedé, praní, terorismu a keťasení a tak za každou stoeurovku dáme jen 70 eur a za pětistovku dokonce jen 200 a hezky všechno za těchto podmínek vložte na účty, protože od zítra stovky až pětistovky přestávají platit, protože je používají jen protistátní živly).
- na účty, kde bude záporný úrok
- a k tomu zákaz výběru hotovosti (nebo jen malého kapesného) či vysoké procentuální poplatky za výběr

Až toto lidem v té skvělé eurozóně dojde, začne sháňka po alternativách, o kterých sice stát může vyhlašovat co chce, ale jejich reálné kupní síly se to tak moc nedotkne (Au, Ag, btc, ...).
Při pohledu na poslední vývoj ceny zlata to skoro vypadá, že už to některým začalo pomalu docházet.
http://www.zerohedge.com/news/2016-02-11/lines-around-block-buy-gold-london-banks-placing-unusually-large-orders-physical

+19
+
-

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Richard Fuld | 15. 2. 2016 13:24

Děkuji za upozornění na článek s rozhovorem s panem Keenem. :-) S názory pana Keena se shoduji pouze v tom, že je třeba posílit kupní sílu poptávky. Radikálně se ale lišíme v tom, jak to provést. Pan Keen mluví o jakémsi jednorázovém oddlužení soukromých subjektů s následným omezením autonomie bank a občanů v tom, jaké úrovně zadlužení si "mohou dovolit" ve vztahu k vybraným aktivům, jako je např. nemovitost.

Moje řešení nemá jednorázový charakter. Má kontinuální charakter, přičemž úroveň soukromého zadlužení by byla i nadále ponechána volnému působení vůle bank a dlužníků (se vší odpovědností, která z toho bankám i dlužníkům plyne). Mé řešení nikdy nespočívalo v odpouštění soukromých dluhů (ani ve vztahu k řeckému případu), nýbrž v kontinuální a přímé kompenzaci kupní síly poptávky s cílem stabilní cenové hladiny.

Keenův návrh na splacení soukromých dluhů státem je ve své podstatě velmi blízko tomu, co navrhuje iniciativa VollGeld, protože v okamžiku po předmětném oddlužení soukromých dlužníků by existovaly již jen státem emitované peníze, tedy peníze "kryté" pouze státními závazky. V daném ohledu nejsem příznivcem toho, aby peníze byly emitovány výhradně státem, tedy "kryty" toliko nesplatitelnými závazky státu. Čím větší je podíl "státních" peněz, tím méně robustní je funkčnost daného peněžní systému. V peněžním systému sestávajícím ze 100% "státních" peněz totiž zbývá jediný (pozitivní) motivační faktor, kterým je snaha získávat stále větší množství peněz, k úhradě stále lepšího životního standardu (navyšování spotřeby), zatímco (negativní) motivační faktor v podobě možného sociálního vyloučení z důvodu osobního bankrotu způsobeného nesplácením vlastních dluhů, by zde zcela absentoval.

Otázku, zda je nutné a nezbytné, aby ekonomický systém obsahoval negativní motivaci ve formě možného vyloučení neúspěšné (nezodpovědné) osoby ze společnosti, ponechám otevřenu. V tomto ohledu mám určité pochybnosti. Zatím se více méně přikláním k odpovědi, že negativní motivace je, když ne přímo nutná, tak je určitě prospěšná.

Vaš argument stran morálního hazardu, ve smyslu sázky na budoucí opakování totálního oddlužení všech soukromých dlužníků, považuji tedy za zcela relevantní a platný. Plošné splácení soukromých dluhů státem mi přijde jako vyloženě špatný a nebezpečný nápad. Naproti tomu kontinuální cílené posilování kupní síly poptávky (byť za cenu dalšího zadlužování státu) mi přijde na druhé straně naprosto v pořádku a bez rizika uvedeného morálního hazardu i bez rizika relevantního znehodnocování peněz.

-1
+
-

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK