Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Očima expertů: Čtyřdenní pracovní týden. Sci-fi, nebo blízká budoucnost?

| 14. 3. 2014 | Vstoupit do diskuze

Není to zas tak dávno, co se do práce chodilo šest dnů v týdnu. Dočkáme se v dohledné době zkrácení pracovního týdne na čtyři dny? Může něco takového pomoci boji s nezaměstnaností? Zeptali jsme se sociologa Jana Kellera, ekonomů Aleše Michla a Lukáše Kovandy, zástupce odborů Víta Samka a dalších zajímavých osobností.

Očima expertů: Čtyřdenní pracovní týden. Sci-fi, nebo blízká budoucnost?

Chodit do práce jen čtyři dny v týdnu je bezesporu lákavá představa. Je ale v dnešní době něco takového opravdu reálné? Zástupci odborů tvrdí, že by zkrácení pracovního týdne mohlo Evropě pomoci v boji s vysokou nezaměstnaností. Ta v současné době trápí především země jižní Evropy – například míra nezaměstnanosti mladých lidí se ve státech jako Řecko, Španělsko nebo Chorvatsko pohybuje kolem 50 procent. A ani u nás (přestože si v rámci evropského průměru vedeme pořád ještě dobře) není na statistiky o (ne)zaměstnanosti pěkný pohled. Podle Českého statistického úřadu tu bylo letos v únoru bez práce přes 625 tisíc lidí. Stagnující ekonomika navíc nedává moc nadějí na lepší vyhlídky.

Propojeno!

„Jde zkrátka o to, jak si celkový koláč mezi sebou rozdělí mzdy a zisky. Když se podíváme do statistik, tak vidíme, že právě v průběhu sedmdesátých let došlo ve vyspělých zemích – počínaje Japonskem a konče Spojenými státy – k něčemu, co začalo i přes zvyšování produktivity práce zpomalovat růst mezd. Od té doby si kapitál začal brát z vytvořené přidané hodnoty stále víc.“

Ilona Švihlíková v rozhovoru pro Peníze.cz a Finmag:

Osmý den schází nám…

Ekonom Českomoravské konfederace odborových svazů Jaroslav Ungerman se domnívá, že neutěšenou situaci na pracovním trhu může zlepšit zavedení čtyřdenního pracovního týdne. K tomuto opatření se podle něj začne dokonce přistupovat už v horizontu následujících pěti let. „To by samozřejmě vytvořilo prostor pro zaměstnávání více lidí a současně by to znamenalo přerozdělení mezi kapitálem a prací. Od sedmdesátých let narůstá podíl kapitálu na celkovém přerozdělení a klesá podíl práce. Takže je potřeba, abychom si rozmysleli, zda problém nezaměstnanosti nevytváří takové sociální rozpory, že to může společnost ohrozit,“ vysvětloval Jaroslav Ungerman v rozhovoru pro on-line deník Týden.cz. Řada ekonomů ale ve čtyřdenním pracovním týdnu spásu nevidí. Upozorňují především na to, že ve skutečnosti nemusí vůbec dojít ke slibovanému snížení nezaměstnanosti a že by podobná opatření přinesla zaměstnavatelům vysoké náklady, které by si pak „kompenzovali“ na platu zaměstnanců. Jak tedy ze začarovaného kruhu ven?

Naše nezaměstanost

Interaktivní graf na Peníze.cz ukáže krásně hodnoty „nezaměstnanosti“. Ovšem dlouhodobé srovnání je poněkud obtížnější věc. Před rokem se totiž rozhodlo, že to, co jsme počítali doteď není ta pravá hodnota, která by nezaměstnanost dobře vystihovala, že budeme počítat něco maličko jiného. Asi byste se divili, kdyby nové číslo vypadalo víc pesimisticky než číslo dosavadní. Hurá, čísla jsou přes noc lepší. Více o tom v našem článku

Podíl nezaměstnaných osob (od roku 2013)

Registrovaná míra nezaměstnanosti

Rozdíl mezi Registrovanou mírou nezaměstnanosti a podílem nezaměstnaných osob

Další šikovné grafy základních makroekonomických ukazatelů – jako je například nezaměstnanost, HDP, průměrné mzdy – hledejte na Peníze.cz v sekci Makroekonomika.

Přečtěte si odpovědi sociologů, ekonomů a zástupců odborových organizací… Jaký je jejich pohled na návrhy zavést čtyřdenní pracovní týden? Mohlo by něco takového skutečně pomoci boji s vysokou nezaměstnaností? A nešly by pak platy zaměstnanců příliš dolů?

Jan Keller

sociolog

Jan Keller
+7
+
-

Situace je taková, že práce pro všechny zájemce prostě není. Svědčí o tom nízký podíl volných pracovních míst vzhledem k počtům nezaměstnaných prakticky ve všech zemích. Jednou z možností, jak to řešit, je podělit se o pracovní příležitosti, které existují. Pokud by to ovšem bylo doprovázeno snížením mezd a platů, vedlo by to jenom k rozšíření pracující chudoby. Aby se mohlo pracovat po kratší čas za stejné peníze, musely by se hledat zdroje k dorovnání příjmů. Je jasné, že v soukromém sektoru není možno platit stejně pracovníka, který (při dané produktivitě práce) pracuje po kratší dobu. Francouzský sociolog André Gorz proto například navrhoval získat potřebné zdroje zdaněním práce strojů. Jak by to fungovalo (či nefungovalo), to je otázka pro ekonomy. Uvádím tento příklad jenom proto, aby bylo jasné, že se o věci diskutuje už nejméně třicet let. Možná by se potřebné zdroje našly díky tvrdšímu postihu daňových úniků, anebo rozhodnějším bojem proti daňovým rájům. Nevím. Jistě vím jen to, že bez nějakého řešení bude mezi námi stále více „přebytečných lidí“. A to je strašná představa.

Aleš Michl

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Aleš Michl
+7
+
-

Ti, co by chtěli kratší pracovní týden, si představují, že to bude za stejné prachy. A ti, co ho nechtějí, si představují, jak budou zaměstnance ještě víc ždímat za menší prachy. Takže všechno zůstane při starém.

Aleš Tůma

finanční analytik Partners

Aleš Tůma
+7
+
-

Odbory tvrdí, že kratší pracovní týden je spojen s růstem produktivity práce. Nojo, jenže co je příčina a co důsledek? Určitě se dá argumentovat, že odpočatější zaměstnanci by pracovali lépe a radostněji, ale zjevně to nebude univerzální magický recept. Zatím také nikdo neřekl, jak by opatření mělo konkrétně vypadat. Pokud by stát nařídil firmám platit lidem za kratší práci stejně, poškodil by ty, které chtěl původně chránit. Tedy lidi v málo kvalifikovaných pozicích s nízkou produktivitou, kteří by najednou byli pro zaměstnavatele dražší. Proti dobrovolnému zavádění různých flexibilních úvazků nelze nic namítat a nemálo firem už je praktikuje.

Vít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Vít Samek
+7
+
-

Jestliže se ukáže, že nové technologie a restrukturalizace jednotlivých odvětví ekonomiky ve svém důsledku povedou k trvale vysoké nezaměstnanosti ve většině zemí světa, pak je to jediná smysluplná cesta. Vzpomeňte, že cirka před padesáti lety se zkracovala pracovní doba obdobně, místo šesti dní v týdnu po osmi hodinách na pět dní v týdnu po osmi hodinách. Takže by nyní mohlo jít například o čtyři dny v týdnu po osmi hodinách – k dispozici by tak bylo 20 procent nových pracovních míst! Je jasné, že takové opatření by vyžadovalo širokou mezinárodní shodu a o jeho náklady by se musely nejspíše obě strany – zaměstnavatelé i zaměstnanci – podělit. Kdo jiný než Evropská unie, jejíž součástí politických základů je evropský sociální model, by se o to měl pokusit?

Petr Hampl

sociolog a podnikatel

Petr Hampl
+7
+
-

Kdyby byl čtyřdenní pracovní týden rozumným opatřením, už by to podniky dělaly i bez vládního nařízení. Jenže ono to ve skutečnosti vede k vyšším nákladům, takže faktický efekt je stejný jako zvýšení odvodů. Důsledkem bude vyšší nezaměstnanost, nikoliv nižší. Naši i evropští geniální úředníci vymyslí další geniální regulaci, připraví tím o práci další lidi a pořád dokola. Nejhorší na tom je, že úředníci z českých ministerstev a čeští europoslanci to ochotně schválí, aniž by se o tom voliči dozvěděli.

Pokud zkrátíte pracovní týden bílým límečkům a najmete jich o to víc, narůstají vám náklady na prostory, nábytek, energie, počítače, školení těch lidí, personální agentury, účetnictví a tak dále. U strojů, které pracují neustále a u kterých se dělníci střídají na směny, sice nepotřebujete víc počítačů a židlí, ale pořád máte dodatečné náklady na školení, certifikace a další. Uvědomují si pánové úředníci, že certifikace zaměstnance k některým speciálním strojům vyjde na desítky tisíc? Kdo to zaplatí? Úředníci a politici ze svého? Nepovede to spíš k omezení výroby? Pořád tu máme ten stejný model. Úředníci z centrálních orgánů vždycky vědí lépe než majitelé firem, jak se má podnikat, aby to dobře fungovalo. Proč tedy nedají výpověď a nezaloží si vlastní výrobní podnik? Mohou tam mít pracovní týden třeba jednodenní.

Pavel Sobíšek

hlavní ekonom UniCredit Bank

Pavel Sobíšek
+7
+
-

Z pohledu zaměstnance je možná představa čtyřdenního pracovního týdne lákavá, ekonomicky se ale jedná o docela nebezpečný směr. Klíčovým problémem Evropy je v dnešní době její klesající nákladová konkurenceschopnost a takovéto omezení by její situaci dále zhoršilo. Není zřejmě náhoda, že z velkých ekonomik nejtíživější situace na pracovním trhu v rámci Evropské unie panuje ve Francii, která kdysi uzákonila pracovní týden o 35 hodinách. Cesty, jak zmírnit problém nezaměstnanosti, existují jiné, jak ukazuje příklad Německa. V některých případech může pomoci I rozvíjející se systém sdílení jednoho pracovního místa dvěma zaměstnanci se zkrácenými úvazky. Správným trendem je i home office.

Všechny uvedené možnosti jsou ale založeny na dohodě mezi zaměstnavatelem a zaměstnanci, nikoliv na nařízení státu, a týkají se jen pracovních pozic, kde mají smysl. K návrhu čtyřdenního pracovního týdne lze použít příměr, že cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.

Lukáš Kovanda

ekonom a žurnalista

Lukáš Kovanda
+7
+
-

Anketa

Kdo promluvil moudře?

Na první pohled se může zdát, že plynulé zkracování pracovní doby je přirozeným trendem celého ekonomicky rozvinutého světa. Ostatně i v tuzemsku ještě v osmdesátých letech se sem tam muselo do práce v sobotu, ba dokonce v neděli. Třeba ve Francii se v letech 1970 až 2002 počet odpracovaných hodin na hlavu opravdu rapidně snížil. V jiných vyspělých zemích ale v témže období naopak vzrostl, například v USA o dvacet procent. Na zkracování pracovního týdne tedy nelze hledět jako na obecný a setrvalý vývojový trend ani jako na vymoženost doby. Navíc kladný vliv kratší pracovní doby na ekonomiku a zaměstnanost rozhodně není samozřejmý. Na přelomu tisíciletí miliony Francouzů tleskali zákonnému zastropování délky pracovního týdne na maximálně 35 hodin. Věřilo se, že opatření vytvoří dodatečná pracovní místa a redukuje nezaměstnanost. Chyba lávky. Míra nezaměstnanosti i v letech následujících oscilovala dále kolem deseti procent. Naopak některé firmy, například Bosch, se tehdy musely dostat s daným zákonem do křížku, a pracovní týden prodloužit nad limit. Například právě představitelé Bosche argumentovali, že pokud délku pracovního týdne nezvýší nad limit, budou muset výrobu přesunout do České republiky, kde je výrazně levnější pracovní síla. Zkrácení pracovního týdne tedy vypadá pokrokově. Praxe ale ukazuje, že může vést i ke zcela opačnému cíli, než jaký sleduje. K zesílení tendencí vedoucích ke zvýšení nezaměstnanosti či k potenciálnímu odlivu výroby do zemí s levnější pracovní silou, například do Asie. Hovořit o něm málem jako o nezbytnosti doby, která ekonomice jedině uleví, jak tak činí třeba někteří čeští odboráři, je dost odvážné.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a...

Komentáře

Celkem 25 komentářů v diskuzi

Nepřehlédněte

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK