Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Anketa: Národní rozpočtová rada – kladivo na plýtvání, nebo zbytečný úřad?

| 5. 4. 2013 | Vstoupit do diskuze

Bič na rozhazovačné choutky správců veřejných peněz: Návrh takzvané fiskální ústavy počítá se vznikem Národní rozpočtové rady, která se jim má dívat na prsty. Má takový úřad smysl? Zeptali jsme se Aleše Michla, Pavla Kohouta, Tomáše Prouzy a dalších osobností ze světa financí a byznysu.

Anketa: Národní rozpočtová rada – kladivo na plýtvání, nebo zbytečný úřad?

Schodek státního rozpočtu byl v loňském roce 101 miliard korun. Zástupci ministerstva financí si pochvalují, že je míra zadlužení České republiky vůči hrubému domácímu produktu jedna z nejnižších v celé Evropské unii. I tak ale narůstá český dluh o víc než 3500 korun za sekundu. Je to důvod k radosti? A nebude za pár let ještě mnohem hůř? Vyhlídky nejsou zrovna růžové. Česká ekonomika se už dlouhou dobu nemůže vymanit z recese, státním úřadům se příliš nedaří krotit své provozní náklady a z veřejných zakázek ročně odtečou desítky miliard korun do kapes korupčníků. Obyvatelstvo navíc neustále stárne, takže výdaje státu na důchody a sociální péči výrazně porostou. Brzy se tak s obřími dluhy můžeme potýkat i my. Vláda se snaží reagovat zákonem o rozpočtové odpovědnosti, který by měl přísnými pravidly držet veřejné finance na uzdě. Nad samotným zákonem se však vznáší řada otazníků. Odborníci upozorňují třeba na to, že kdyby se v době velkého zadlužení výrazně zvýšily daně, mohlo by to mít na českou ekonomiku smrtící dopad.

Pomůže Národní rozpočtová rada?

Jednou ze změn, které obsahuje návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, je zavedení Národní rozpočtové rady, která by měla mít na starosti kontrolu transparentnosti při nakládání s veřejnými prostředky a upozorňovat na dopady některých zákonů na státní rozpočet. Na tom, že by na fiskální politiku dohlížel nestranný orgán, není jistě nic špatného. Naši zákonodárci by (nejednu) radu od opravdových odborníků rozhodně potřebovali. Problém je však v tom, jaké pravomoci by ve skutečnosti Rozpočtová rada měla. Pokud by sloužila jen jako poradní orgán, mohla by dopadnout podobně jako třeba NERV. Ten si sice vláda ráda vyslechne, jeho doporučeními se ale příliš neřídí.

Co si o zavedení Národní rozpočtové rady myslí odborníci ze světa financí? Mělo by podle nich zavedení tohoto úřadu nějaký smysl?

Petr MachPetr Mach

politik a ekonom

Jako kdybychom už neměli Nejvyšší kontrolní úřad! Nepotřebujeme další úřad, který by kontroloval utrácení úřadů. Smysl ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti by měl být úplně jiný. Měl by prostě zakázat sestavovat deficitní rozpočet. Ona rozpočtová odpovědnost by měla spočívat v neutrácení peněz, které nemáme. Kdyby takový jednoduchý zákon byl v ústavě, vláda by musela předkládat Sněmovně návrh rozpočtu v zásadě jako vyrovnaný a vyrovnaný by musel také skončit. Tak to mají ve Švýcarsku a stačí to.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda

žurnalista a ekonom

Nejsem zásadně proti. Nejedná se o nijak původní myšlenku, podobný orgán funguje například v Nizozemsku, pokud vím. Je však potřeba zajistit několik věcí. Zaprvé: Národní rozpočtová rada by neměla vzniknout coby další zcela nový úřad či orgán. Proto bych transformoval současný a docela bezzubý NERV právě na Národní rozpočtovou radu. S tím souvisí druhá věc: rada by měla mít mnohem silnější a jasněji definované pravomoci, než má NERV. V NERVu působí řada fundovaných expertů, ale co je to platné, když pak mnohé jejich návrhy končí v koši, neb jsou nekompatibilní s aktuálním mocenským rozložením sil v politické oblasti, případně nezapadají do scénářů politických handlů.

Pavel KohoutPavel Kohout

ekonom, ředitel pro strategii Partners

Národní rozpočtová rada by musela být politicky nezávislá, aby měla nějaký smysl. Respektive, aby měla smysl, musela by zahrnovat představitele daňových poplatníků a majitelů státních dluhopisů. Rozpočtová rada tohoto typu fungovala v Janovské republice během let 1407 až 1805 a fungovala dobře, o čemž svědčí několik staletí dlouhá éra stability a prosperity tohoto městského státu. Mimochodem, kdo byl v Janově v nedávné době, mohl si povšimnout, že toto město zrovna nenadchne návštěvníka svým bohatstvím. Vysoké daně a vysoký dluh, které trápí Itálii, by nemusely existovat, kdyby si politici moderní doby vzali příklad ze svých předchůdců. Jenomže dnes je stěží představitelné, aby se politici dobrovolně vzdali moci nad financemi ve prospěch veřejnosti, která platí daně a která státu půjčuje.

Tomáš ProuzaTomáš Prouza

ekonom

Celá Národní rozpočtová rada bude jen fikcí, která bude vypadat hezky v médiích, ale bude mít nulový reálný dopad. Ale aspoň nebude škodit, na rozdíl od nesmyslně nastavených limitů v návrhu takzvané finanční ústavy. Pokud by se měla finanční ústava zrealizovat v navržené podobě, jen posílí recesi české ekonomiky (už tak nejdelší v české historii).

Jaroslav ŠuraJaroslav Šura

makléř, investor, podnikatel

Domnívám se, že zavádění nových byrokratických úřadů (a trafik) není zapotřebí. Kontrolovat mohou stávající úřady. Nebo doteď nakládání s veřejnými prostředky nikdo nekontroloval? K čemu máme například Nejvyšší kontrolní úřad? Národní rozpočtová rada sice může upozorňovat na dopady některých zákonů na státní rozpočet, ale kdo z politiků ji bude brát vážně? NERV taky upozorňuje a radí, stejně se politici zařídí podle svého, jak jim to nejvíc vyhovuje.

Aleš MichlAleš Michl

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Na první pohled to zní jako bič na politiky. Vzniknout má finanční ústava. Rozpočtová rada. Navrhnuty jsou mimo jiné limity na zadlužení. Dnes máme dluh za politiky kolem 45 procent HDP. Přesvědčit se můžete třeba na www.verejnydluh.cz. Podle ministra financí je v tom výpočtu i jakási rezerva, takže dejme tomu, že máme dluh cca kolem 42 nebo 43 procent HDP. Jestliže se výše zadlužení dostane někam mezi 48 a 50 procent HDP, vláda bude muset předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Mantra, jakýsi maximální limit veřejného dluhu, by měla být 60 procent HDP.

Ponechme stranou, že šedesát procent HDP není žádná bezpečná hranice – většina států, která v historii zbankrotovala, měla dluh pod touto mezí. Ponechme stranou, že na té padesátiprocentní hranici už brzy budeme a předpřipravený vyrovnaný rozpočet nikde (jakože se zákonem už bude?). Vadí mi teď primárně něco jiného: Tenhle na první pohled bič na politiky je pohledem národohospodáře něco jako kudla do zad. Vezměte si, že přijde do dvou, tří let drsná recese. Fakt krize, proti tomu se teď máme fajnově. Naskočí nám dluh a náhle jsme na hraně padesáti, pětapadesáti, šedesáti procent HDP. Politik s ústavním limitem na dluh bude reagovat zvýšením daní. V tom pro ekonomiku nejhorším možném okamžiku. Když bude hospodářství na dně, zvýšením daní ho pošlete do hnoje. Zemi to zacyklí v recesi/krizi. Politik zvedne daně, protože šetřit fakt neumí – na to, že by rozpočet vyrovnával přes škrty provozních výdajů, jako to musí dělat každá firma, fakt nevěřím. Slováci mají limity na dluh také v ústavě a u nich to vidím jako ještě větší riziko. Mít jednotnou měnu (nemožnost oslabení kurzu a pomoci tak exportu) a mít fiskální pravidlo, které de facto znamená nucené zvyšování daní, hmm, no teda... Naše politiky nejsou už ani liberální ani keynesiánské, regulérně vrážíme ekonomice kudlu do zad.

Vít SamekVít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Ne, stačí si přečíst Parkinsonovy zákony nebo se podívat na několik dílů televizního sitcomu Ano, pane ministře

 

 

 

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe Universität, kde se zabýval problematikou sociálních konfliktů a... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 11 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK