Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Anketa: Národní rozpočtová rada – kladivo na plýtvání, nebo zbytečný úřad?

| 5. 4. 2013

Bič na rozhazovačné choutky správců veřejných peněz: Návrh takzvané fiskální ústavy počítá se vznikem Národní rozpočtové rady, která se jim má dívat na prsty. Má takový úřad smysl? Zeptali jsme se Aleše Michla, Pavla Kohouta, Tomáše Prouzy a dalších osobností ze světa financí a byznysu.

Anketa: Národní rozpočtová rada – kladivo na plýtvání, nebo zbytečný úřad?

Schodek státního rozpočtu byl v loňském roce 101 miliard korun. Zástupci ministerstva financí si pochvalují, že je míra zadlužení České republiky vůči hrubému domácímu produktu jedna z nejnižších v celé Evropské unii. I tak ale narůstá český dluh o víc než 3500 korun za sekundu. Je to důvod k radosti? A nebude za pár let ještě mnohem hůř? Vyhlídky nejsou zrovna růžové. Česká ekonomika se už dlouhou dobu nemůže vymanit z recese, státním úřadům se příliš nedaří krotit své provozní náklady a z veřejných zakázek ročně odtečou desítky miliard korun do kapes korupčníků. Obyvatelstvo navíc neustále stárne, takže výdaje státu na důchody a sociální péči výrazně porostou. Brzy se tak s obřími dluhy můžeme potýkat i my. Vláda se snaží reagovat zákonem o rozpočtové odpovědnosti, který by měl přísnými pravidly držet veřejné finance na uzdě. Nad samotným zákonem se však vznáší řada otazníků. Odborníci upozorňují třeba na to, že kdyby se v době velkého zadlužení výrazně zvýšily daně, mohlo by to mít na českou ekonomiku smrtící dopad.

Pomůže Národní rozpočtová rada?

Jednou ze změn, které obsahuje návrh ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti, je zavedení Národní rozpočtové rady, která by měla mít na starosti kontrolu transparentnosti při nakládání s veřejnými prostředky a upozorňovat na dopady některých zákonů na státní rozpočet. Na tom, že by na fiskální politiku dohlížel nestranný orgán, není jistě nic špatného. Naši zákonodárci by (nejednu) radu od opravdových odborníků rozhodně potřebovali. Problém je však v tom, jaké pravomoci by ve skutečnosti Rozpočtová rada měla. Pokud by sloužila jen jako poradní orgán, mohla by dopadnout podobně jako třeba NERV. Ten si sice vláda ráda vyslechne, jeho doporučeními se ale příliš neřídí.

Co si o zavedení Národní rozpočtové rady myslí odborníci ze světa financí? Mělo by podle nich zavedení tohoto úřadu nějaký smysl?

Petr MachPetr Mach

politik a ekonom

Jako kdybychom už neměli Nejvyšší kontrolní úřad! Nepotřebujeme další úřad, který by kontroloval utrácení úřadů. Smysl ústavního zákona o rozpočtové odpovědnosti by měl být úplně jiný. Měl by prostě zakázat sestavovat deficitní rozpočet. Ona rozpočtová odpovědnost by měla spočívat v neutrácení peněz, které nemáme. Kdyby takový jednoduchý zákon byl v ústavě, vláda by musela předkládat Sněmovně návrh rozpočtu v zásadě jako vyrovnaný a vyrovnaný by musel také skončit. Tak to mají ve Švýcarsku a stačí to.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda

žurnalista a ekonom

Nejsem zásadně proti. Nejedná se o nijak původní myšlenku, podobný orgán funguje například v Nizozemsku, pokud vím. Je však potřeba zajistit několik věcí. Zaprvé: Národní rozpočtová rada by neměla vzniknout coby další zcela nový úřad či orgán. Proto bych transformoval současný a docela bezzubý NERV právě na Národní rozpočtovou radu. S tím souvisí druhá věc: rada by měla mít mnohem silnější a jasněji definované pravomoci, než má NERV. V NERVu působí řada fundovaných expertů, ale co je to platné, když pak mnohé jejich návrhy končí v koši, neb jsou nekompatibilní s aktuálním mocenským rozložením sil v politické oblasti, případně nezapadají do scénářů politických handlů.

Pavel KohoutPavel Kohout

ekonom, ředitel pro strategii Partners

Národní rozpočtová rada by musela být politicky nezávislá, aby měla nějaký smysl. Respektive, aby měla smysl, musela by zahrnovat představitele daňových poplatníků a majitelů státních dluhopisů. Rozpočtová rada tohoto typu fungovala v Janovské republice během let 1407 až 1805 a fungovala dobře, o čemž svědčí několik staletí dlouhá éra stability a prosperity tohoto městského státu. Mimochodem, kdo byl v Janově v nedávné době, mohl si povšimnout, že toto město zrovna nenadchne návštěvníka svým bohatstvím. Vysoké daně a vysoký dluh, které trápí Itálii, by nemusely existovat, kdyby si politici moderní doby vzali příklad ze svých předchůdců. Jenomže dnes je stěží představitelné, aby se politici dobrovolně vzdali moci nad financemi ve prospěch veřejnosti, která platí daně a která státu půjčuje.

Tomáš ProuzaTomáš Prouza

ekonom

Celá Národní rozpočtová rada bude jen fikcí, která bude vypadat hezky v médiích, ale bude mít nulový reálný dopad. Ale aspoň nebude škodit, na rozdíl od nesmyslně nastavených limitů v návrhu takzvané finanční ústavy. Pokud by se měla finanční ústava zrealizovat v navržené podobě, jen posílí recesi české ekonomiky (už tak nejdelší v české historii).

Jaroslav ŠuraJaroslav Šura

makléř, investor, podnikatel

Domnívám se, že zavádění nových byrokratických úřadů (a trafik) není zapotřebí. Kontrolovat mohou stávající úřady. Nebo doteď nakládání s veřejnými prostředky nikdo nekontroloval? K čemu máme například Nejvyšší kontrolní úřad? Národní rozpočtová rada sice může upozorňovat na dopady některých zákonů na státní rozpočet, ale kdo z politiků ji bude brát vážně? NERV taky upozorňuje a radí, stejně se politici zařídí podle svého, jak jim to nejvíc vyhovuje.

Aleš MichlAleš Michl

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Na první pohled to zní jako bič na politiky. Vzniknout má finanční ústava. Rozpočtová rada. Navrhnuty jsou mimo jiné limity na zadlužení. Dnes máme dluh za politiky kolem 45 procent HDP. Přesvědčit se můžete třeba na www.verejnydluh.cz. Podle ministra financí je v tom výpočtu i jakási rezerva, takže dejme tomu, že máme dluh cca kolem 42 nebo 43 procent HDP. Jestliže se výše zadlužení dostane někam mezi 48 a 50 procent HDP, vláda bude muset předložit vyrovnaný nebo přebytkový rozpočet. Mantra, jakýsi maximální limit veřejného dluhu, by měla být 60 procent HDP.

Ponechme stranou, že šedesát procent HDP není žádná bezpečná hranice – většina států, která v historii zbankrotovala, měla dluh pod touto mezí. Ponechme stranou, že na té padesátiprocentní hranici už brzy budeme a předpřipravený vyrovnaný rozpočet nikde (jakože se zákonem už bude?). Vadí mi teď primárně něco jiného: Tenhle na první pohled bič na politiky je pohledem národohospodáře něco jako kudla do zad. Vezměte si, že přijde do dvou, tří let drsná recese. Fakt krize, proti tomu se teď máme fajnově. Naskočí nám dluh a náhle jsme na hraně padesáti, pětapadesáti, šedesáti procent HDP. Politik s ústavním limitem na dluh bude reagovat zvýšením daní. V tom pro ekonomiku nejhorším možném okamžiku. Když bude hospodářství na dně, zvýšením daní ho pošlete do hnoje. Zemi to zacyklí v recesi/krizi. Politik zvedne daně, protože šetřit fakt neumí – na to, že by rozpočet vyrovnával přes škrty provozních výdajů, jako to musí dělat každá firma, fakt nevěřím. Slováci mají limity na dluh také v ústavě a u nich to vidím jako ještě větší riziko. Mít jednotnou měnu (nemožnost oslabení kurzu a pomoci tak exportu) a mít fiskální pravidlo, které de facto znamená nucené zvyšování daní, hmm, no teda... Naše politiky nejsou už ani liberální ani keynesiánské, regulérně vrážíme ekonomice kudlu do zad.

Vít SamekVít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Ne, stačí si přečíst Parkinsonovy zákony nebo se podívat na několik dílů televizního sitcomu Ano, pane ministře

 

 

 

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Jan Altman | 5. 4. 2013 14:26

Já nevidím největším problém v tom, že vláda utratí o pár jednotek procent více, než "vybere". To je problém 3. kategorie.

Problém 2. kategorie je, kolik a za co utrácí, v absolutní výši (bez ohledu na to, kolik "vybírá"). Platby některým za to, že nepracují. Předražené korupční zakázky. Nesmyslné úřady. Dokonce přímo škodlivé oblasti a činnosti, které by si sami lidi dobrovolně nejen nikdy neplatili, ale i kdyby byli skutečně zadarmo, stále by lidem vadily a škodily (např. celníci a cla, různé druhy fízlování počínaje kamerami na každém roku a konče sledováním bankovních transakcí, elektronické komunikace, atd...). Platil by si snad někdo dobrovolně celníka, který po něm chce výpalné, když si dovolí za své peníze něco koupit v zahraničí? Platil by si snad někdo dobrovolně za to, že ho někdo kameruje a odposlouchává? Financoval by snad někdo dobrovolně úřad, který člověku brání či prodražuje/komplikuje si na vlastním pozemku postavi dům?

No a problém 1. řádu je, kolik stát takzvaně "vybírá". Jednak je to zkrátka moc, na úrovni nevolnictví. A hlavně - je to zločin. Neznám nikoho, kdo by platil dobrovolně, bez násilného donucení, které považuji za nelegitimní.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 6. 4. 2013 09:20
reakce na Jan Altman | 5. 4. 2013 14:26

Souhlasím po drobném doplnění vašeho výroku.
„Problém 1. řádu je, kolik stát takzvaně vybírá",
Důležité je od koho vybere kolik. Je zde velká kategorie plátců, která dělá sice směšný hrubý domácí produkt, ale platí 60ti procentní daně. Je zde i kategorie která dělá 80% HDP, ale neplatí žádné, nebo jen symbolické daně.
Stačilo by jen daňovou zátěž rovnoměrně rozložit.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 6. 4. 2013 18:07
reakce na Stanislav Dvořák | 6. 4. 2013 09:20

No dobře, ale co si představit pod pojmem "rovnoměrně rozložit"?

Že by každý platitl stejně (např. 100.000Kč/rok), protože stát "potřebujeme&qu ot;všichni zhruba stejně? A potřebujeme ho všichni stejně? Někdo si třeba myslí, že ho potřebuje více. A někdo jiný si myslí, že ho nepotřebuje vůbec, že mu naopak škodí a ubližuje. Jak poznáme, kdo ho jak moc potřebuje, kdo si ho jak moc váží? Na trhu toto poznáme pomocí takzvaných demonstrovaných preferencí. Ale u státního vynuceného monopolu?

A co s těmi, kteří si myslí, že jej potřebují, ale těch 100.000Kč nemají? Sebrat jim volební, nebo rovnou občanská práva?

Já nevím, já mám pocit že se k rozumnému závěru nelze dobrat.

Asi jako v diskusi "kdo jak moc potřebuje koncentráky a kdo by na ně měl kolik platit - měli by víc platit árijci, protože si je více přejí, nebo neárijci, protože více využívají jejich služeb?".

Je to jako řešit otázku, co s člověkem, který chce Ferari a nemá na něj. Také to budeme řešit? Budeme se snažit celospolečensky naplnit jeho "legitimní" ;nárok na solidní a důstojný dopravní prostředek?

Ale ještě že jste nenapsal, že daně by měli být "spravedlivé&qu ot;.To už by byl vyloženě neřešitelný protimluv. Hledání spravedlivé loupeže...
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Stanislav Dvořák | 7. 4. 2013 09:22
reakce na Jan Altman | 6. 4. 2013 18:07

Jsem si jistý, že ideální společnost nikdy nebyla, není a nebude. V žádném případě nelze zanedbat snahu o minimální a řádné hospodaření státu. Můj názor je v tom, že daně, když už jsou a asi budou muset být, by měly být co nejmenší, neměly by být na hlavu, ale na jednotku produkce. Je pravda, že bohatí by platili výrazně vyšší daně, téměř jako po 2.SV, ale nebylo by to pro ně likvidační tak, jak je to dnes pro střední třídu, a motivace k podnikání by zůstala zachovaná.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 7. 4. 2013 10:30
reakce na Stanislav Dvořák | 7. 4. 2013 09:22

No dobře, je to váš názor.
Ale nebylo by logičtější ptát se TĚCH, KTERÝCH SE TO TÝKÁ?
Tedy těch vašich bohatých, jestli CHTĚJÍ ty vysoké daně platit?
Protože mi přijde nelogické, amorální a sprosté, aby o tom rozhodoval kdokoli jiný (ten, koho se to netýká, ten, kdo to nebudemuset platit).

Já jsem zase třeba pro to, aby nejvyšší daně platili lidi se zrzavými vlasy a plochými nohami. Ale mám snad právo jim to nařídit? Není jediný legitimní způsob, jak dosáhnout toho, aby právě tito lidé platili, je o tom přesvědčit, získat jejich dobrovolný souhlas?

Představte si, že by někdo přišel s tím, že nejvyšší daně mají platit lidé s iniciály S.D. Považoval byste za normální, že se vás to dotýká, protože o tom rozhodl někdo jiný? Považoval byste to za legitimní, pokud byste k tomu nedal dobrovolný souhlas?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 7. 4. 2013 19:05
reakce na Jan Altman | 7. 4. 2013 10:30

Abych odpověděl a vaši otázku, ne, nebylo by to "logičtější&quo t;.Připadá vám to nemorální, protože máte pokřivený morální systém, který vynalezli před pár desítkami let nějací státem placení, na trhu neuplatnitelní akademici, teoretizující ve věžích ze slonoviny o fiktivním světě s fiktivními lidmi.

To, že bohatí lidé si mohou nechat svůj majetek není jejich kosmické ("přirozené&quo t;)právo, ale pouze ochota ostatních (podle některých blbost) to tolerovat.

Vy máte pořád potřebu ujíždět s každým argumentem do absurdních analogií, to je jediný styl "argumentace&qu ot;,jak jsem si z vašich příspěvků všiml, který znáte. Tady se mluví o A, zatímco vy říkáte, že Z je špatně, aniž byste jakkoliv vysvětlil souvislost mezi A a Z. Člověče, četl vy jste někdy nějaký seriózní filozofický text? Kdo vás takhle odnaučil logicky uvažovat?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 4. 2013 13:25
reakce na Honza Moudrý | 7. 4. 2013 19:05

Co vám přijde divného na tom, ptát se lidí, kterých se to týká?
Pokud chci zasáhnout do něčího těla, života či majetku, koho jiného bych se měl ptát na svolení?

Mám se jít ptát nějakého Franty Vopršálka, jestli vám smím šlohnout auto, vylít olej na vaši zahradu, či vám dát facku? Nebo byste byl radši, abych se na to ptal vás?

Stejně tak nebylo by lepší v Rakousku se zeptat mladých zdravých mužů, jestli chtějí strávit nejlepší dobu svého života panáčkováním na vojně? Přijde vám normální se na jejich osud ptát v referendu starých ženských, kterých se to netýká a neponesou následky svého hlasování?

Opravdu vaše logika mi uniká.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 9. 4. 2013 13:19
reakce na Honza Moudrý | 7. 4. 2013 19:05

Vůbec vašemu příspěvku nerozumím.

Trvám na tom, že krást je amorální. Že je krádež zločinem není žádnou novinkou, ale pravdou starou jako lidstvo samo. A okrádaný se má právo svůj život a svůj majetek bránit - a to i se zbraní v ruce.

Čemu říkáte "seriózní filosofický text"? Marx? Keller? Švihlíková? Zaorálek? Chávez? Ransdorf?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Honza Moudrý | 10. 4. 2013 02:01
reakce na Jan Altman | 9. 4. 2013 13:19

A jéje to jsem zase trefil nerv. Nerozumíte nebo nechcete rozumět? Já bych spíš řekl to druhé. Běžte se radši uzdravit zpátky na mises.cz, abyste se náhodou nenakazil nějakou zlomyslnou myšlenkou od člověka, který ještě nebyl poučen o tom, že celý svět stačí zredukovat na tupý majetek, všechny hodnoty na zaslepenou ochranu majetku a všechno bude potom ''logické''.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 10. 4. 2013 09:53
reakce na Honza Moudrý | 10. 4. 2013 02:01

Já nemlivím ani tak o majetku, jako o SVOBODĚ, právu/spravedlnosti a DOBROVOLNOSTI (nenásilí) - vám zřejmě cizí pojmy.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Michal Jeřábek | 8. 4. 2013 21:42
reakce na Honza Moudrý | 7. 4. 2013 19:05

Aha, takže důsledné dodržování morálky, kterou jsme se všichni učili v podstatě od narození (cizí věci se neberou; na nikom nesmíme páchat násilí; každému patří plody jeho práce;...), je pokřivený morální systém. To ovšem nevzniklo před pár desítkami let - cosi se o tom píše už v Bibli. By mě opravdu zajímalo, jakto že je váš morální systém nepokřivený, když se zastáváte odchylování od základních morálních principů. Zvláštní také je, že to právo upíráte jen bohatým - není to poněkud morálně pokřivené?

Nicméně, nijak jste nedokázal, že by to logičtější nebylo. Mimochodem, znáte tenhle příběh: Sejdou se dva vlci a ovce - hlasují, kdo bude k večeři. Jo, ale vy vlastně nechápete analogie.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!