Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Anketa: Deset roků s Klausem. Jaké byly?

| 8. 3. 2013

Desetileté působení Václava Klause na Hradě je u konce. Jaký byl prezident? Na to jsme se zeptali sociologů Petra Hampla a Jana Kellera, ekonomů Lukáše Kovandy a Petra Macha, politologa Jiřího Pehe, šéfa Transparency International Davida Ondráčky a mnoha dalších osobností.

Anketa: Deset roků s Klausem. Jaké byly?

Rok desátý končí. A šlo asi o rok nejhorší. Obavy, že si Václav Klaus bude během druhého funkčního období dělat, co se mu zlíbí, se na sklonku jeho prezidentování do puntíku naplnily. Jistě se stále najde mnoho zastánců, kteří ho budou považovat za největšího českého politika současnosti. Zpackanou amnestií však Václav Klaus odehnal i řadu těch, kteří za ním a jeho názory velmi dlouho věrně stáli. Nastoupit do prezidentského úřadu po Václavu Havlovi nebylo rozhodně nic jednoduchého a v lecčem si Václav Klaus nevedl vůbec špatně. Snaha vypořádat se s odkazem svého předchůdce, kterou zástupci Hradu včetně samotné hlavy státu vyvíjeli v posledních měsících, už ale působila spíš nešťastně a nedůstojně.

Kontroverzní politik

Václav Klaus rozhodně nepůsobil jako sjednotitel domácí politické scény. Vždycky si rád rýpnul do mateřské ODS, která se bez jeho pomoci vydala na cestu totální sebedestrukce. Svou kritikou navíc notně zatápěl i všem předsedům vlády, kteří v posledních deseti letech okupovali Kramářovu vilu. Jeho působení mimo hranice České republiky je zase nesmazatelně spjato s ostrou kritikou Evropské unie a s popíráním globálního oteplování jako výsledku činnosti člověka. Za tuto činnost je sice populární v kruzích euroskeptiků, neoliberálů a odpůrců „zelené“ politiky, celosvětově ho ale bohužel proslavila spíš až jeho návštěva Chile a obratné ukořistění suvenýru v podobě protokolárního pera.

Jak hodnotí působení Václava Klause na Pražském hradě ekonomové, podnikatelé, politologové, sociologové, zástupci odborů či nestátních protikorupčních organizací? Jaký byl podle nich prezident a jak ovlivnil českou politiku, ekonomiku, ale také třeba sociální oblast?

Jiří PeheJiří Pehe

politolog

Václav Klaus nebyl dobrým prezidentem. Společnost i stranickou politiku nesjednocoval, ale rozděloval. Sliboval, že bude prezidentem aktivním, ale byl prezidentem aktivistickým. Nejhorším bodem jeho prezidentského působení bylo ignorování rozhodnutí jiných ústavních institucí, jako bylo například rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, že má jmenovat soudcem soudního čekatele Petra Langera. Tím přispěl k už beztak pošramocené reputaci právního státu u nás. V zahraniční politice Klaus dokázal v podstatě vymazat pozitivní odkaz Václava Havla. Výrazně poškodil českou pověst v Evropské unii.

David OndráčkaDavid Ondráčka

ředitel české pobočky Transparency International

Klausovo prezidentství pokračovalo v logice jeho politické kariéry. S řadou jeho postojů nesouhlasím a vadilo mi, že byl spíš prezidentem pro sebe, obklopoval se podivnými poradci, vyžíval se ve zbytečných ideologických bojích a permanentně hrál mocenské hry se všemi vládami a premiéry (a tím je záměrně oslaboval). Ale uznávám, že na řadě domácích i zahraničních fór reprezentoval republiku důstojně.

Petr MachPetr Mach

politik a ekonom

Na desetiletém prezidentství Václava Klause si nejvíc cením, že využil vysoké politické pozice ke zdůrazňování omylů spojených se společnou evropskou měnou a s teorií globálního oteplování. Myslím, že zejména díky jeho hlasité argumentaci dnes euro nemáme. Bohužel, všemožné regulace, které ve jménu boje s globálním oteplováním stojí desítky miliard korun (solární panely, biopaliva, větrníky), jsme zavedli. Vždy, když se Václav Klaus pokusil tyto zákony vetovat, byl parlamentem bohužel pokaždé přehlasován.

Jaroslav ŠuraJaroslav Šura

makléř, investor, podnikatel

Václav Klaus byl, dle mého, kontroverzním prezidentem, který se nedokázal vymanit z vlivu svého slavnějšího a na mezinárodní scéně bezesporu úspěšnějšího předchůdce. Ekonomiku našeho státu výrazně ovlivnil dříve – kuponovou privatizací bez právního rámce, jako prezident už nic významného ovlivnit nemohl. Škoda jen, že svůj názor neuměl sdělovat méně arogantně a s občasnou pokorou a že nepřipouštěl polemiku. Názory měl originální a často se ukázalo, že měl pravdu. Ostatně na multikulturalismus mám stejný názor, euroskeptik jsem též. Loučení s prezidentským úřadem si pokazil další amnestií, nevhodnými komentáři na adresu svého předchůdce, podpásovým zasahováním do nedávné prezidentské kampaně. Chilské pero a příbuzného bych mu snad ani nezazlíval, snad jen poradce mohl mít méně nápadné.

Doufám, že kvalita našich prezidentů nebude mít sestupný trend.

Petr HamplPetr Hampl

podnikatel a sociolog

Vím, že s tím názorem budu osamělý, ale pokládám Václava Klause za největšího státníka novodobých českých dějin a za osobnost srovnatelnou s Margaret Thatcherovou nebo Ronaldem Reaganem. Vnímám ho jako člověka nesmírně vzdělaného a nesmírně charakterního, navzdory tomu, jak o něm momentálně smýšlí většina mých spoluobčanů. Jsem hrdý, že jsem mohl žít v době, kdy byl prezidentem, a jsem hrdý, že jsem měl možnost s ním několikrát být v kontaktu.

Smutné odcházení Václava Klause je výsledkem prohrané bitvy se dvěma mocenskými bloky. Nadnárodními korporacemi a intelektuály jako společenskou třídou. Těm prvním Václav Klaus odmítal poskytnout pobídky a nejrůznější výhody proti domácím podnikatelům. Těm druhým odpíral dotace a pravomoc šikanovat obyčejné lidi z nižších tříd. V 90. letech měl Václav Klaus navrch. Měl ještě dost sil, byl schopen efektivně komunikovat s širokou veřejností a obě zmíněné skupiny ještě nebyly dost silné. Ale to se postupem doby měnilo. Korporace nakonec dostaly své privilegované postavení, garantované vládou, intelektuálové dostali záruku státních peněz a Václav Klaus naopak stárnul a jeho komunikační schopnosti oslabovaly. Jestliže někdy v roce 1995 rozuměla každá prodavačka principům Klausovy reformy, dnes mu nerozumí téměř nikdo.

Poslední úder souvisel s amnestií. Je zjevné, že Václav Klaus byl na celou záležitost totálně nepřipraven. Omilostnil pár drobných zlodějíčků, a když se v médiích objevily zprávy o tom, že měl údajně chránit tuneláře, považoval to nejdřív za špatný žert, pak za okrajovou poznámku extrémistů a vlastně vůbec nebyl schopen reagovat. Jen sledoval, jak téměř veškeré zpravodajství většinových médií lže. On ani nikdo z jeho lidí nebyl schopen efektivně reagovat.

Takže korporace a intelektuálové triumfují. Zahraniční banky zvyšují zisky, nově vzniklé fakulty chrlí stále víc darmojedů, umělci dostávají další dotace a bez práce je 600 000 lidí z nižší střední vrstvy. Pamatujete si ještě, že za premiéra Klause měl práci každý, kdo byl ochoten pracovat? Pamatujete si, že neexistovala elektrárenská společnost ČEZ? Že neexistovala státní podpora fotovoltaiky? Že vznikalo každý měsíc víc nových firem než dnes za rok? Že většina lidí tehdy věřila, že má cenu poctivě pracovat? To je doba, kterou jsme si nechali ukrást a která souvisí převážně s Klausem jako premiérem. Prezident Klaus už vlastně spíš jen bránil práci ze svého premiérského období. Možná to bylo celé zbytečné. Možná jsme se mohli smířit s tím, že ÚV KSČ předá moc přímo bruselskému politbyru a mohli jsme si 90. léta ušetřit. Ale Václav Klaus to zkusil a ještě dnes je s ním spojeno téměř všechno dobré, na co můžeme v naší zemi narazit. Na druhou stranu můžeme narazit jen na velmi málo špatných věcí, nad kterými by se aspoň nezamračil.

Jan KellerJan Keller

sociolog a pedagog

Domnívám se, že Václav Klaus byl špatný prezident. Mluvil sice do všeho, ale věci podstatné byly pod jeho rozlišovací schopností. To také přispělo k rozvoji systému, který je nikoliv bezdůvodně nazýván mafiánským kapitalismem. Svojí závěrečnou amnestií Klaus dokázal, že je vždy připraven využít svých pravomocí ke zpochybnění zbytků spravedlnosti. V zahraniční politice dával najevo své výhrady vůči Evropské unii způsobem, který v ničem nezvýšil suverenitu země, ale v mnohém přispěl k tomu, že naši partneři nevědí, kam nás mají zařadit. Dalo by se to vyjádřit i méně diplomaticky, ale vulgárnosti rád přenechám osvědčeným členům Klausova týmu.

Lukáš KovandaLukáš Kovanda

žurnalista a ekonom

Václav Klaus je bezesporu výrazná osobnost. Nebyl však monarchou, ale „jen“ prezidentem v zemi, jíž je vlastní politický systém založený na parlamentní demokracii. Historici sice budou hovořit o „éře Václava Klause“, a on opravdu symbolem je, ale spíše z důvodu příhodného a praktického pojmenování jedné dekády českých dějin než z faktických příčin. Klausovy možnosti, vlastně možnosti jakéhokoli českého prezidenta ovlivnit politické dění byly omezené a v případě ovlivnění ekonomické či dokonce sociální oblasti se limitně blížily nule. Mnohem významnějším hybatelem byl Klaus v 90. letech coby ministr financí a posléze premiér transformující se ekonomiky. Pochopitelně umí dobře hospodařit se svým zjevně značným neformálním vlivem, který si vydobyl zejména právě působením v 90. letech.

Chceme-li však zhodnotit jeho prokazatelný vliv na jmenované oblasti jakožto prezidenta a nechceme-li přitom hodnotit na základě zkazek o jeho údajných zákulisních tazích a protitazích, musíme prakticky skončit jen u posouzení toho, koho jmenoval z titulu své funkce do rady centrální banky. A jmenoval takové ekonomy, kterým všem rozhodně schází byť jen špetka eurohujerství či alespoň mírného eurooptimismu, přičemž jsou ovšem zároveň dostatečnými pragmatiky, aby na odborné, tuzemské i mezinárodní scéně nezaujímali vyhroceně a bojovně euroskeptický postoj. Takový, který by je vytěsnil zcela mimo šířeji definovaný hlavní proud současného smýšlení o evropské měnové unii. To je typické, jak se domnívám. Soudím totiž, že to, že Klaus nakonec vždy upřednostnil pragmatický přístup – či pragmatiky v klíčových rolích, na něž měl vliv –, zůstane v dějinném hodnotícím ohlédnutí jeho stěžejní charakteristikou, ať už jako ministra, premiéra či prezidenta. Přes všechny – z dějinného pohledu tak prchavé, ovšem – emoce, dojmy a pojmy, které ve svých politických rolích jitřil, jitří a zřejmě i jitřit bude.

Vít SamekVít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Václav Klaus v úřadu prezidenta republiky dostál své předchozí pověsti. Byl dostatečně silný, sebevědomý a uměl prosazovat své zájmy na hraně ústavy bez ohledu na to, co si o tom myslí domácí politické strany, občané, popřípadě naši partneři v Evropské unii. Jeho euroskepticismus ovlivnil vnímání České republiky jako země, která Evropskou unii sice „moc nemusí“, ale peníze z ní „jí nesmrdí“. Když šlo položit polínko přes cestu, rád tak učinil (viz výjimka ze závaznosti Charty základních práv EU podmiňující ratifikaci lisabonské smlouvy). Podporoval (jak se dalo čekat) vládní ekonomické reformy založené na restrikcích, absenci aktivní hospodářské strategie a spoléhání na trh. Není ovšem jen jeho chybou, že se nám to nevyplácí a jsme na tom hůř než celé naše okolí. O sociální oblasti je škoda hovořit, když se ztrácí před očima jak jarní sníh. Václavu Klausovi to po dobu jeho prezidentství nejspíš ani moc nevadilo. Je čas pro změnu, naštěstí ústavně plánovanou. Dočkáme se?

Tomio OkamuraTomio Okamura

senátor

Václav Klaus jako velmi stranický premiér přitakával nejdivočejšímu rozkrádání státu. Jako prezident často zájmy státu hájil a ukázal se také být v mnoha momentech nadstranickým. Jako prezident měl dobrý start. Jeho novoroční abolice – tedy zrušení stíhání mnoha zločinů – vymazala to, co bychom mu mohli připsat k dobru. Pokud jde o jiné oblasti – nemám pocit, že by prezident nějak ovlivnil třeba právě sociální oblast. Není to jeho priorita.

Jiří FialaJiří Fiala

předseda občanského sdružení Naši politici

Václav Klaus byl bezpochyby spolu s Václavem Havlem profilující postavou i symbolem ekonomické i politické transformace 90. let. Jako prezident stál před nelehkým úkolem navázat na odkaz Václava Havla a skloubit důstojný výkon prezidentské funkce se svými politickými postoji a názory, které jsou v mnohém stejně svébytné jako kontroverzní. Při čistě formálním hodnocení oficiálního vystupování hlavy státu byl Václav Klaus důstojným a výrazným prezidentem. Horší hodnocení si však už zaslouží za rázné a v některých případech i svéhlavé prosazování svých politických přesvědčení a „světonázorových pravd“, které prezentoval opakovaně i v souvislosti se zastupováním České republiky bez předchozí konzultace s vládou či bez širší celospolečenské debaty. K jeho nejznámějším „přesvědčením“ v tomto ohledu patřil zatvrzelý boj proti tzv. „environmentalismu“, případně rovněž „ngoismu“. Václav Klaus se v tomto boji stal osamocenou a v mnoha případech kuriózní postavou, stojící na periférii zájmu významných hráčů světové diplomacie. Skutečnost, že jej ve vydávání publikací popírajících samu existenci problémů, jako je třeba celosvětová změna klimatu způsobená činností člověka, významně podporoval například ruský ropný gigant Lukoil, těmto postojům dodala další tragikomický rozměr.

Převážně kriticky pak lze hodnotit éru Klausova prezidentství ve vztahu k jeho roli ve vnitřním politickém a společenském dění. Václav Klaus nedokázal důstojně navázat na étos, s jakým v úřadu působil Václav Havel. Nebyl nadstranickým mužem konsenzu ani otevřeně stranickým prezidentem, který by otevřeně reprezentoval některý z relevantních politických proudů. Těm, kteří zpočátku vnímali Václava Klause jako strážce konzervativních hodnot společnosti, přivodil prezident řadu hořkých zklamání svým emotivním a nepřiměřeným vystupováním i řadou nepochopitelných excesů, které se začaly kupit zejména v jeho druhém funkčním období. Za ty nejkřiklavější lze považovat krádež ceremoniálního pera při návštěvě v Chile, udělování podivných milostí a odkladů nástupu trestu pravomocně odsouzeným zločincům. Stejně nepřiměřené, byť méně křiklavé, však bylo i jeho soustavné porušování principů nezasahování do činnosti výkonné a zákonodárné moci. Zbytky chřadnoucí popularity a porozumění ve společnosti pak Klaus ztratil po vyhlášení bezprecedentní amnestie, která ukončila stíhání stovek závažných korupčních a finančních kauz, z nichž mnohé mají své kořeny v období vlád Václava Klause či Miloše Zemana. Prezident Klaus tak ukončil své působení na Pražském hradě se značnou pachutí, doprovázenou podezřením z účelového a korupčního pozadí této amnestie. V zasvěcených kruzích se v této souvislosti hovoří o stamilionovém „hradním fundraisingu“ i o možném vydírání, spojeném s osobním životem prezidenta.

Úvodní foto: isifa/MAFRA/Karel Pešek

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (11 komentářů)

Melichar Luboš | 9. 3. 2013 11:03

Mediální scéna se v poslední době dostala do stavu, že stačí vidět jméno a je jasné, co bude mít diskutující za názor. Nikoho nenapadne anylyzovat povrchnost sdělovaných mediálních informací. Věřím, že vydržet večerní zpravodajství ČT vyžaduje hodně usilí. Někdy i pochybuji, zda za překrucováním faktů nestojí zájem určité finanční skupiny. / Pan Fiala například pranýřuje, že Klas uděloval odklad nástupu trestu. Toto ale podle mě není v prezidentské pravomoci. Kdysi ji měl ministr spravedlnosti, dnes pouze soud.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 11. 3. 2013 20:49
reakce na Melichar Luboš | 9. 3. 2013 11:03

Pardon, není to jenom v cache, na webu Hradu je jemný nepořádek :)
http://www.hrad.cz/cs/pr o-media/tiskove-zpravy/archiv/ 7217.shtml
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Gabriel Pleska | 11. 3. 2013 20:46
reakce na Melichar Luboš | 9. 3. 2013 11:03

Dobrý den.
K tomu odkladu trestu a prezidentovi. A k vámi pranýřované, abych použil vaše slova, povrchnosti – zde je tisková zpráva Hradu o prezidentských milostech, podívejte na poslední, nečíslovaný bod: http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:G9jPZQDx9F0J:www.hrad.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/7217.shtml+&cd=1&hl=en&ct=clnk&gl=cz&lr=lang_cs%7Clang_en&client=opera — proč to na webu Hradu už není a najdete to jen v cache, to nevím. Ale když to byla novinka, citovalo se to, jak můžete snadno zjistit, všude.
Pokud jde o to, že u některých diskutujících člověk dopředu ví či tuší, jaký budou mít názor – co je na tom v nepořádku? Nebo snad mají od zítřka konzervativci začít velebit tu diktaturu proletariátu, tu evropské regulace a tak podobně?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

ivo malý | 9. 3. 2013 08:36

ještě dodatek.V diskuzi mě zaujal jeden názor,který souvisí s předchozím příspěvkem.Co by se stalo kdyby(je to jen spekulace)nebyl žádný SAMET,žádný havel,žádný klaus s obč.forem a ods,kdyby po slovech gorbačeva eto vaše dělo následoval bezproblémový vstup čsr do tehdejší EU.Je to jenom zajímavá myšlenka,každý nechť si z legrace v mysli rozebere,kdyby se to podařilo jinak vstoupit do EU bez havla a klause,kde by asi dnes byl český národ?Ale opět připomínám je to jen zajímavý exes a budoucnost nám přinese jistě dobré vysvětlení funkce anebo zbytečnosti těch dvou!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

ivo malý | 9. 3. 2013 06:32

souhlasím s vyjádřením některých diskutujících,že vybrané osobnosti pouze většinou papouškují mainstreamy apod.Nemají svůj vlastní názor a když tak hájí svůj prospěch z klause či havla.Je ještě příliš brzo hodnotit osobnosti havla a klause a jejich návaznosti.To mohou kvalifikovaně učinit profesně zdatní historikové nejméně za dvacet let-to budou asi naše děti ale spíše vnuci,pokud si vezmou dobrá data a fakta z dnešních stanovisek.Celkově až na vyjímky mě data dnešních vybraných posuzovatelů zklamala.Jsme ještě všichni plní emocí.Jestliže fungují emoce,emoce a zas emoce a chybí to podstatné fakta,fakta,fakta a hlavně odstup,pak není možné tyto dva lidi havla a klause ani srovnávat ani hodnotit jejich vliv na rok 1989-kdo měl větší vliv-pan gorbačev se svým "ÉTO VÁŠE DĚLO" nebo havel s klausem.Myslím že pro český lid je to jasné,že bez ruského gorbačeva by nebyl ani český havel a klaus!Jak rychle češi zapomínají!
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Krejčí | 8. 3. 2013 10:45

Z vyjádřených názorů mě nejvíc dojímá zklamaní z nenavázání na Václava Havla. Zaprvé je to politický nesmysl - Havlova popularita byla založená na příklonu k médiím a aktivistické levicové elitě, která se nejvíce shlukuje v nátlakových sdruženích (komunitárnost prostě má ve světonázoru), a je díky tomu nejvíce slyšet. Klaus nikoho takového za sebou neměl, protože jeho příznivci nemají nutkání neustále se sdružovat a dělat happeningy, navíc lidé s jeho světonázorem daleko méně pracují ve veřejném sektoru, kde je dost času na nepracovní aktivity a naopak málo uspokojení z prácovních úspěchů (krásně vidno na řevu, který se spustil při pokusu o eliminaci zbytečné tisícovky příživníků na ministerstvu školství).
Za druhé, na co konkrétně by měl Klaus navazovat? Na alkoholismus? Měl by si vzít nějakou mladší šťabajznu, pokud možno ambiciozní s chováním řeznického psa (napadá mě Bobo)? Měl by si nechat schválit ad hoc zákon, podle kterého mu připadne miliardový majetek? Měl by prodat ruské mafii jeden ze symbolů české kultury a přijmout za něj peníze vytunelované ze státní banky? Měl tlačit na oslabený parlament, aby mu schválil absolutistické vládnutí pomocí dekretů? Nebo šířit blbou náladu? Nebo zavírat poslance do vazby, aby ho zvolili o jeden hlas?
Ať už dělal Klaus sebevětší lumpárny, buďme rádi, že "nenavazoval&qu ot;,to už by se nedalo vydržet.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 8. 3. 2013 10:32

Čekal bych, že na stránkách Finmagu se objeví výhradně seriózní a promyšlené analýzy. Bohužel některé z výše uvedených příspěvků toto kriterium nesplňují a obsahově jsou spíše papouškováním otřepaných klišé z mainstreamu médií. K vrcholům tohoto žánru patří story o tzv.krádeži ceremoniálního pera. Podle znalců diplomatického protokolu (zjistěte si například stanovisko pana Špačka, stěží Klausova obdivovatele) ceremoniální pero náleží tomu, kdo s ním podepisuje – patří to k dobrému bontonu v diplomacii. Diplomatického faux pas se spíše dopustila pracovnice peruánského MZ, která tuto skutečnost měla potvrdit. Klaus se pouze zachoval trochu nešikovně – měl si prostě pero strčit do náprsní kapsy, a hotovo. Celá navazující historka s krádeží je bulvární bublina pro prostý lid, dobrá leda pro entertainment news.
Rovněž trousení pavlačových drbů je patrně trošku mimo rámec toho, co anketa zamýšlela. Btw: v „zasvěcených kruzích se hovoří o tom“, že sdružení Naši politici, si vydržují někteří naši politici jako politický nástroj.
To, že byl Klaus s řadou názorů v menšině či v rámci evropského establishmentu dokonce téměř izolován, víme všichni a není třeba to opakovat. Pokud je to však míněno jako argument ke Klausově tíži, pak je to dost na pováženou. Jak známo, „true is not determined by majority vote“ a pokud nemám co říci k podstatě věci, pak argumentovat tím, že „většina je proti“ je vysloveně dětinské. Mimochodem, schopnost nahlas říkat menšinový názor já osobně považuji za velké plus.
A probůh, kdy už konečně vyjde z módy ten bezobsažný žvást politického newspeaku o prezidentech, kteří národ „rozdělují“ a kteří jej „spojují“. Možná již brzy, až zase bude všechen lid spojen v Národní frontě (respektive Evropské lidové frontě).
P.Keller mne opět pobavil. Ne, že by řekl něco objevného, ale poznámka „mluvil sice do všeho, ale věci podstatné byly pod jeho rozlišovací schopností“ vyslovená z jeho úst, to je prostě karma.
Názory pana Hampla znám, ale v jeho příspěvku vždy narazím na nějakou podnětnou myšlenku: ano, to je ono, lidé v 90.letech byli opravdu výrazně méně ekonomicky negramotní než dnes, o tom jsem přesvěčen též, když o tom zpětně přemýšlím. Mediální agenda té doby byla velmi odlišná od té dnešní a lidé byli i více angažovaní. Co se dá vyposlechnout dnes, je vysloveně děs.
Pokud jde o podobná bilancování Klausovy éry obecně, myslím, že každý rozumný člověk by měl mít dost soudnosti na to, aby zvážil, zda je tou osobností, která se nenechá strhnout davovou psychózou a zda nepodléhá group thinku. Pokud si tím není jist, měl by se v současné situaci odmlčet a k hodnocení se vrátit s odstupem, až současná hysterická vlna přejde. Například, výroky typu „do dneška jsem ho uznával, ale s tou amnestií u mne skončil“ o přílišné vyzrálosti a nadhledu nesvědčí. Amnestie je událost sice živá, ale proti Klausově více než 20tiletému působení ve veřejných funkcích přece jen poněkud marginální. Jeho činnost by bylo lépe hodnotit s odstupem a komplexně.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Brezina | 8. 3. 2013 09:41

Václav Klaus je psychologicky poměrně průhledná osobnost. Nesporná inteligence a pracovitost se v něm- na osobnostní rovině - snoubí s velkou dávkou dětinské potřeby dominovat za každou cenu a jakýmkoliv způsobem. Opravdu chytrý člověk umí pracovat i se svými nedostatky a limity, což Klaus nedovede. Těžko si dovedu představit nevhodnější, či přesněji nešťastnější, osobnost pro vůdce davů a hlavu státu, přesto se obojím VK stal. Až bude jednou tahle doba hodnocena, jsem přesvědčen, že si vyslouží označení zmarněné příležitosti. Václav Klaus měl na tom velký podíl.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 8. 3. 2013 06:57

Václav Klaus se moderním obrazem stařického mocnáře, který nechce nic měnit na světě kterému rozumí. Po drtivém progresivním nástupu v začátku 90-tých letech - založení stranického systému, ekonomická transformace - se stal brzdou rozvoje společnosti. Nejprve odmítáním dalšího institucionálního rozvoje státu, později odmítáním všeho. Od r. 1995 byl a je brzdou společnosti, jejím rušitelem a destruktorem.
Např. ač lépe jazykově vybaven než VH, v zahraničí neznamenal vůbec nic a to ho vedlo k tomu, že se snažil v ČR udělat svůj pašalík. Jeho názory byly vodopádem blbin. Nicméně, vzpomínám že asi před rokem jsem musel ke svému úžasu přiznat, že s čímsi s VK souhlasím, jen si nemohu vzpomenout co to bylo, takže asi žádná světoborná záležitost.
Na druhou stranu působení VK dokazuje, že v ČR je již zapuštěná demokratická tradice. V demokracii nevládnou silné osobnosti, či volební většina, v demokracii jsou důležité instituce, které plní nějaké úkoly, takže i přes destruktivní působení VK se stát pomalu vyvíjel, přijímal zákony (včetně např. bankrotového, která VK odmítal snad 5 let), společnost se měnila, vláda vládla, v parlamentu se žvanilo, lidi chodili do práce.
Byl to šestý bolševický prezident. NIc víc.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jaroslav Krátký | 12. 3. 2013 13:21
reakce na Aleš Müller | 8. 3. 2013 06:57

Šestý bolševický prezident. To sedlo!
Takže Václav Havel byl první menševický?
Už jsem slyšel obrat "menševická intelektuálská lůza", ale stále dokážu žasnout nad novými hodnoceními v médiích.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Pavel Janouškovec | 9. 3. 2013 15:24
reakce na Aleš Müller | 8. 3. 2013 06:57

1/ Za pár let si vzpomeňte na tuto svoji řeč.
2/ To ten Klaus byl pěkná nula, když jste s ním souhlasil jen jednou a to v okrajové záležitosti.
3/ O co Vám jde: Aby ve světě něco znamenal nebo aby mluvil pravdu. Proč myslíte, že měli Havla na západě tak rádi?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!