Používáte nástroj pro blokování reklamy. Pokud nám chcete pomoci, vypněte si blokování reklamy na našem webu. Zde najdete jednoduchý návod. Děkujeme.

Anketa: Jak bojovat s rostoucí nezaměstnaností?

Nezaměstnanost je rekordně vysoko a vláda s tím není schopná nic udělat. Co radí ekonomové Petr Mach a Tomáš Prouza, protikladní sociologové Jan Keller a Petr Hampl a další zajímavé osobnosti?

Podle lednových statistik Úřadu práce ČR je v České republice přes 585 tisíc nezaměstnaných. Jde o nejvyšší číslo v celé naší historii. Ekonomice se stále ještě nepodařilo vymanit z krize a zvyšující se nezaměstnanost je toho logickým důsledkem. Přesto vysoká míra nezaměstnanosti řadu odborníků překvapila. „Vzhledem k tomu, že se ekonomika nestačila vzpamatovat z recese v roce 2009 a nezaměstnanost už nikdy neklesla na předkrizové hodnoty, stala se z původně cyklické nezaměstnanosti dlouhodobá nezaměstnanost, tedy strukturální problém. Do toho nyní přibývá další vlna propouštění,“ hledá vysvětlení současného stavu David Marek, hlavní ekonom Patria Finance. Zároveň připomíná, že vyšší počet nezaměstnaných byl na našem území naposledy v průběhu velké hospodářské krize v roce 1933, kdy bylo bez práce 738 tisíc osob.

Nezaměstnanost klesá, nezaměstnaných přibývá!

Vláda přišla už během loňského listopadu s originálním řešením, jak si s nelichotivými čísly poradit. Bohužel jen na papíře, fronty před úřady práce se rozhodně nijak nezmenší. Nová metodika výpočtu nezaměstnanosti, která se používá od letošního ledna, totiž znamená výrazné „zlepšení“. Po změně se tak v novinách můžeme dočíst, že nezaměstnanost v lednu dosahovala osmi procent, zatímco v prosinci loňského roku to bylo 9,4 procenta. Pravda – ukazatel se dřív jmenoval registrovaná míra nezaměstnanosti, novému se říká podíl nezaměstnaných osob – jenže oči vidí prosincových 9,4 procenta a lednových osm procent. Jsou tu ale ještě absolutní čísla: ve skutečnosti byl v lednu na úřadech práce evidován větší počet nezaměstnaných než v prosinci. Některé zahraniční pozorovatele a investory to sice může zmást, české ekonomice ani nezaměstnaným to rozhodně nijak nepomůže.

Co na to odborníci a hlavy otevřené? Jak by podle nich měla vláda bojovat s rostoucí nezaměstnaností?

Tomáš Prouza

ekonom

Nejprve musí vláda přestat skrývat smutnou pravdu o vysoké nezaměstnanosti tím, že bude měnit metodiku statistiky tak, aby nezaměstnanost vypadala opticky nižší, než ve skutečnosti je. A poté si bude muset ujasnit, jaká pracovní místa bude česká ekonomika potřebovat, a tomu přizpůsobit systém vzdělávání a rekvalifikace. Velký důraz musí klást zejména na tvorbu nových míst pro mladé lidi, kteří mají velký problém najít si slušnou práci s budoucností.

Vít Samek

vedoucí právního oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů

Výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti jsou v Česku ve srovnání s vyspělejšími zeměmi Evropské unie nižší zhruba desetinásobně. Je evidentní, že vláda v podstatě rezignuje na jakoukoliv snahu aktivněji vstupovat do procesu vytváření podmínek pro zaměstnanost. O tom svědčí i faktická destrukce role Úřadu práce v oblasti zaměstnanosti, zejména pokud jde o aktivní politiku zaměstnanosti. Snaha převést tuto agendu ze státu na agentury práce selhala pro – z pohledu agentur – nedostatečně atraktivní podmínky. To vše je třeba změnit.

Pod nátlakem sociálních partnerů sice vláda přijala určité dílčí opatření na ochranu pracovních míst (např. administrativně náročný, a proto ne příliš úspěšný projekt Vzdělávejte se pro stabilitu jako českou variantu německého kurzarbeitu), financované v nedostatečné výši z evropských prostředků, ale vlastní národní zdroje státu na tuto oblast se stále snižují. Tento přístup k financování aktivní politiky zaměstnanosti je nutné změnit.

Chybí hospodářská strategie vlády zaměřená na obnovení růstu a na udržení a tvorbu nových pracovních míst, proto nelze čekat zlepšení situace ani v letošním roce. Vláda bude dále spoléhat na neviditelnou ruku trhu práce – viditelným důsledkem takového spoléhání je rostoucí nezaměstnanost. I to vyžaduje revizi.

Chybí konkrétní programy na podporu zaměstnávání mladých lidí, jak kvalifikovaných, tak nekvalifikovaných, ale také ve prospěch dalších zranitelných skupin (staří, zdravotně hendikepovaní apod.). Naopak, vláda chce zrušit např. status osob se zdravotním znevýhodněním, což postavení těchto osob na trhu práce dále zhorší. I zde je namístě jít opačným směrem.

Petr Mach

ekonom a politik

Rostoucí nezaměstnanost je důsledkem stagnující ekonomiky, rostoucích daní a přibývajících regulací všeho druhu. Vláda tedy nezaměstnanost všemi svými dosavadními opatřeními systematicky zvyšuje. Ať už toho prostě jen nechá. Recept na snížení nezaměstnanosti je jediný: omezit dotace a zbytečná nařízení – a legalizovat švarcsystém.

Petr Hampl

sociolog a podnikatel

Vystoupit z Evropské unie. Před vstupem do Evropské unie v České republice neexistovala nezaměstnanost jako sociální problém. Lidé ztráceli práci, ale byli schopni si rychle najít novou. Pokud o to stáli. Jestli vláda nemá odvahu jít tímto směrem, může alespoň prosadit opatření, že na firmy do sta zaměstnanců se přestává vztahovat veškerá ekologická, sociální a bezpečnostní legislativa schválená během posledních deseti let. A proč jen na malé podniky? Ze všech předchozích krizí byly kapitalistické ekonomiky vytaženy vlnou zakládání a rozvoje malých firem. Dosud nikdy nepomohly korporace ani vládní programy. Současná krize se od předchozí liší především tím, že sektor malých je tak zdecimovaný, že nedokáže být znovu tahounem. Investiční pobídky a vládní programy sice vytvoří spoustu nových příležitostí pro přijímání úplatků, ale dlouhodobá pracovní místa nevytvoří. A pokud vláda nemá odvahu ani na tohle, měla by alespoň co nejrychleji obnovit slušné vztahy s oblastí bývalého SSSR, kde jsme hloupě a zbytečně vyklidili řadu zajímavých trhů.

Jan Keller

sociolog, vysokoškolský učitel

To je otázka na ekonomy, ale protože jsou očividně bezradní, sdělím svůj skromný názor. Domnívám se, že vysoká nezaměstnanost v České republice je způsobena třemi hlavními faktory:

Celkově špatná strategie (či spíše absence strategie) rozvoje národního hospodářství
Vše se vsadilo na přeměnu země v montovnu orientovanou převážně na Německo. Podpora exportu do zbytku světa je nulová, podpora domácích podniků nulová, dlouhodobější výhled neexistuje. Byla jen otázka času, kdy to praskne.

Zcela diletantská politika Nečasovy, či spíše Kalouskovy vlády
K tomu, že to prasklo tak brzo, napomohlo Kalouskovo „hospodaření“. Místní nemají peníze, aby nakupovali, odtud snaha co nejvíc vyvézt díky oslabované koruně. Zadlužování státu tak sice pokračuje, ale vše na stále nižší a nižší úrovni, protože ekonomika se smršťuje. Stále víc lidí v ní přebývá, což se ovšem netýká centrálních úřadů a ministerstev.

Probíhající hospodářská krize
Výsledkem souběhu bodu prvního a druhého bodu je skutečnost, že světová hospodářská krize řádí dnes už hlavně v Česku. To bude patrně jediný důvod, proč jistá renomovaná americká agentura také letos udělí našemu ministrovi financí medaili za dobré hospodaření.

Takže můj návrh na snížení nezaměstnanosti: Co nejrychleji se zbavit této vlády a vypracovat strategii vývoje pryč od montovny směrem ke zdravé ekonomice. Pokud ekonomové nevědí, jak takovou strategii navrhnout, měli by si na trhu práce vybrat nějaké příležitosti přiměřenější své kvalifikovanosti.

Aleš Tůma

analytik Partners

Odpovím stejně jako vždycky v podobných anketách: laissez faire! Nechte být. Kupte si letenky někam na Kajmanské ostrovy a přestaňte ekonomice škodit permanentní revolucí v daních, neustále se zvyšující byrokracií, různými dotacemi, které jsou nesmyslné a škodlivé (i kdyby se při nich nakrásně nepodvádělo a nekradlo). Zrušte okamžitě bez náhrady většinu ministerstev a všechny agentury typu CzechInvest a podobně. Zbytek už zařídí podnikatelé a živnostníci, kteří se najednou budou moci volně nadechnout. Ale to je bohužel příliš idealistická představa, kapři si rybník nevypustí.

Daniel Münich

ekonom, institut IDEA při CERGE-EI

Proti nezaměstnanosti by vláda měla bojovat standardní, solidní, dobře promyšlenou, průběžně a pilotně ověřovanou a na empirické a výzkumné evidenci založenou politikou zaměstnanosti. Efektivním a dobře cíleným využíváním fondů Evropské unie, zkvalitněním zprostředkovatelské práce sítě úřadů práce, nižším zdaněním (včetně odvodů pojistného) nízkovýdělkových zaměstnanců, lepší nabídkou částečných úvazků ve státní a veřejné sféře.

Lukáš Kovanda

žurnalista a ekonom

Vláda má zejména vytvářet vhodné podmínky pro zaměstnávání. Kdyby například usnadnila zakládání firem natolik, že proces založení bude trvat jeden den, jako je tomu v Singapuru nebo ve Velké Británii, může snáze docílit toho, že více lidí bude zaměstnávat sama sebe. Vláda však, zdá se, dělá pravý opak – podle aktuální mezinárodní studie Doing Business Report 2013 se snáze než v České republice zahajuje podnikání hned ve 139 (!) zemích světa, přičemž podmínky pro podnikání jsou u nás horší než v Ghaně či Bělorusku!

A kdyby vláda vycházela vstříc zaměstnavatelům alespoň tak, jak vychází vstříc zaměstnancům, také by střednědobě a dlouhodobě snížila nezaměstnanost. Práva zaměstnanců jsou nyní tak velkorysá, že se je zaměstnavatelé – v současných náročných ekonomických podmínkách – bojí v mnoha případech zaměstnat: co když se čerstvý absolvent ukáže být lemplem a zaměstnavatel se jej pak bude nákladně zbavovat? Varující je v tomto případě Španělsko, kde víc než padesát procent mladých, mnohdy právě absolventů, nemá práci často právě proto, že zaměstnanci středního věku – i ti co v práci jedou na půl plynu, ne-li méně – jsou státem tak velkoryse chráněni, že jsou v podstatě nepropustitelní.

Tomio Okamura

senátor

Nejprve je třeba bojovat s byrokracií a se vším, co znemožňuje lidem pracovat za řádné peníze. Práce je mraky – takže v prvé fázi přestaňme lidem bránit legálně pracovat. Dnes je situace taková, že pokud by se chtěl nezaměstnaný sám živit, musí platit minimálně přes tisíc korun zdravotního pojištění plus absolvovat byrokratické kolečko k získání nějaké živnosti – a na mnoho z nich ani třeba nedosáhne pro byrokratická omezení. Když si například bude chtít v přízemí domu otevřít bistro nebo bufet, tak si bude muset formálně najmout odpovědného vedoucího.

Navrhuji, aby stát těm, kteří se vzdají nároku na sociální dávku a mají odvahu se starat sami o sebe, dal úlevy na pojistkách. Protože tu máme dvě volby: buď je bude stát platit tak, jako je platí, a ještě k tomu bude platit další dávky a lidé si budou přivydělávat na černo, nebo dávky legálně odpustíme a navíc třeba za symbolickou roční paušální daň umožněme lidem „nádenickou“ práci. Stát se zbaví hladových krků a lidé budou moci dělat legálně to, co stejně už dnes dělají. Velká část nezaměstnaných totiž stejně pracuje, jen na černo. Samozřejmě jedním z dalších důvodů jsou exekuce. Mnoho lidí nejde oficiálně pracovat proto, že by jim celý plat vzal exekutor. I to je třeba systémově ošetřit a umožnit lidem legální bankrot. Dnes má tuhle možnost jen minimum lidí.

Ondřej Tůma

Ondřej Tůma

Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Studoval také na Fakultě humanitních studií v Praze a na Goethe-Universität ve Frankfurtu nad Mohanem. Má za sebou stáže v Českém rozhlase a Lidových novinách.... Více o autorovi.

Komentáře

Celkem 28 komentářů v diskuzi

Při poskytování služeb nám pomáhají soubory cookie. Používáním našich služeb nám k tomu udělujete souhlas. Další informace.

OK