Anketa: Jak povzbudit českou ekonomiku?

Česká ekonomika si v poslední době nevede příliš dobře. Podle údajů za čtvrté čtvrtletí loňského roku, které v únoru zveřejnil Český statistický úřad, se dokonce propadla do recese. Šlo totiž už o druhý mezikvartální pokles hrubého domácího produktu. Analytici nad těmito výsledky neskrývají zklamání. Vše navíc nasvědčuje tomu, že jednou z mála oblastí, které drží české hospodářství nad vodou, je zahraniční obchod. To potvrdila i lednová obchodní bilance, podle které zahájil zahraniční obchod letošní rok s rekordním přebytkem. Domácí složka ekonomiky ale už tak dobře nevypadá. „Spotřeba domácností klesá při opětovném vzestupu míry nezaměstnanosti v posledních měsících a stagnaci reálných mezd. Investiční aktivitu firem utlumil příval negativních zpráv z eurozóny, konkrétně obavy ze šíření dluhové krize a dopady do reálné ekonomiky,“ uvedl k výsledkům statistického úřadu David Marek, hlavní ekonom Patria Finance.

Tápání v nejistotě

České firmy a podnikatelé jsou tak i nadále v nejistotě. Situace v eurozóně je stále velmi napjatá a v nejbližší době se na tom nebude nic měnit. Svými „úspornými“ kroky se na nervozitě na domácím trhu podepisuje ale především vláda. Té je vyčítáno, že nešikovnými zásahy jen hází podnikům klacky pod nohy. Firmy se tak příliš neženou do investic do inovací ani nenabírají nové pracovní síly. To se projevuje také na trhu práce, v únoru míra nezaměstnanosti vzrostla na 9,2 procenta. Politici by tak českému hospodářství pomohli především tím, kdyby se mu co nejméně pletli do cesty a radši se zamysleli otázkou, jak zefektivnit státní správu, ve které se plýtvá obrovskými finančními prostředky.

Co si myslí čeští ekonomové? Má vláda popostrkovat hospodářství, nebo mu má jen umetat cestu? Anebo se má rovnou z cesty klidit?

PETR MACH

ekonom

Vláda nemůže povzbuzovat ekonomiku. Nejde to. Nešlo by to, ani kdybychom měli superinteligentní ministry. Ekonomický růst je jen součtem toho, jak se daří jednotlivým lidem a firmám. Jediné, co vláda může, je ekonomickému rozvoji více či méně bránit, brát lidem peníze, házet jim klacky pod nohy a dotovat naše méně úspěšné konkurenty. Jde tedy pouze o to, aby vláda ekonomickému rozvoji méně překážela. Vláda by měla zrušit některé zbytečné úřady a formuláře, měla by přestat dotovat podniky, a v důsledku toho přestat zemi zadlužovat, a snížit daně.

PAVEL KOHOUT

ekonom

Především neškodit. Žádné daňové revoluce, zejména pak ne směrem nahoru.

TOMÁŠ PROUZA

ekonom

Především by měla mít vláda jasnou představu, co chce z České republiky vybudovat. Má to být cenově rozumná kompletárna zboží na vývoz do západní Evropy? Nebo centrum high-tech inovací? Pořád se pyšníme tím, jak chytré a vzdělané máme lidi, proč ale tolik high-tech a IT firem směřuje někam jinam? Na tomto směřování by se měla vláda shodnout i s opozicí, protože změny se projeví za deset až dvacet let, takže změna směru každé čtyři roky naši zemi jen poškozuje.

Pokud se bavíme o krátkodobém stimulu, tak vedle ekonomických opatření, jako je snížení ceny práce a omezení byrokracie, se musíme soustředit především na zlepšení nálady lidí. Ještě nikdy u nás nevládla tak negativní atmosféra, a pokud se nezmění toto, nikdo nebude mít náladu a energii na vytváření nových hodnot.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Ty kroky bych rozdělil na dvě rozdílné úrovně – ekonomickou a morální.

Ekonomickou úrovní myslím snížení byrokracie a počtu úředníků, zrychlení a zefektivnění vymahatelnosti práva, povzbuzení podnikatelů zjednodušením různých administrativních povinností a větší vstřícností v oblasti daňové (např. platba DPH až ze skutečně zaplacených faktur). Nebo investiční pobídky pro preferované obory, které chce stát rozvíjet, ale také podporou českých výrobců. Považuji za krátkozraké, že hlavní pilíře české ekonomiky postupně ovládly společnosti ze zahraničí. Důsledky takového rozhodnutí dnes vidíme v Americe, která od 70. let postupně přesouvala výrobu do Asie. Především je ale třeba nalézt vnitřní rezervy v předražených státních zakázkách či zbytečných projektech, kde se nesmyslně utopily peníze, zkrátka dostat do ekonomiky ty desítky miliard korun, které vinou korupce zmizely a mizí.

Tou morální rovinou narážím na první pohled možná ekonomicky méně viditelnou záležitost, ale dlouhodobě hospodářsky velmi podstatnou – vrátit lidem důvěru v politiku, demokracii, ekonomiku tržního hospodářství a v sebe samé. Bez toho tady postupně vyroste 10 milionů nesamostatných naštvaných individualistů bez motivace a pozitivní energie.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Nejlépe tím, že se bude co nejméně plést podnikatelům do cesty. Myslím, že české hospodářství si nevede špatně a není důvod vymýšlet umělé stimuly, které jenom deformují trh a nakonec způsobí víc škody než užitku (viz podpora solárních panelů apod.). Vláda by měla hlavně připravit pořádnou reformu penzijního systému a zjednodušit daňový systém. To by pomohlo zejména malým firmám, které jsou živou vodou každé ekonomiky.

ALEŠ TŮMA

ekonom, analytik společnosti Partners

To je podobné jako ptát se, jak by mohl pyroman pomoci hasičům? Nelze odpovědět jinak, než jak podle legendy odpověděli francouzští obchodníci ministru financí Colbertovi, když jim položil stejnou otázku: „Laissez-nous faire!“ Nechte nás být, dejte ruce pryč! Seškrtejte stohy zbytečných a komplikovaných zákonů a vyhlášek, kvůli kterým se v žebříčcích kvality podnikatelského prostředí umisťujeme o prsa před Tureckem. Zefektivněte justici, zjednodušte daňový systém. Nic víc není potřeba. Není nutné psát stohy akčních plánů a koncepcí a na jejich základě potom brát jednomu a dávat druhému. Zrušte desítky zbytečných úřadů, které nutí podnikatele vykazovat snad i počet koloběžek na zaměstnance. Zrušte agentury jako CzechInvest a investiční pobídky pro vyvolené (kteří se po jejich vyčerpání stejně mnohdy přesunou jinam). Zeštíhlením státu odpadne mnohamiliardové plýtvání a korupce a zbude víc peněz na skutečně produktivní investice. Mimochodem – podívejte se, jakou zkratku mají za jménem české firmy, které jsou na burzách. Dost často tam není a. s., ale třeba N. V. Nejsou za tím jen daně, jedním z důvodů je i to, že sídlo například v Nizozemsku je pro investory důvěryhodnější. To je na zamyšlení.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

Česká republika je stále průmyslovou ekonomikou s poměrně vzdělanou pracovní silou a s poměrně nízkým zadlužením. To, že nyní prožíváme hospodářský útlum, je do značné míry dáno neblahými okolnostmi, které daleko přesahují hranice našeho státu, a které tak česká vláda není s to dost dobře ovlivnit. Mám pochopitelně na mysli důsledky finanční, respektive dluhové krize, které dopadly na celý svět, respektive na celou Evropu. Tím však českou vládu nevyvazuji z její odpovědnosti zcela. Abychom si udrželi status průmyslové, vzdělané, nezadlužené ekonomiky, je nutné zejména zefektivnit chod státní správy a odstřihnout od veřejných peněz parazitické pseudopodnikatele a zájmové skupiny, kterési velmi dobře žijí, aniž společnosti cokoli kloudného přinášejí, ba co hůř, společnost obírají o její bohatství a i morálně ji tak devastují. (Proč by měl podnikatel poctivě podnikat, makat a dřít, když jiný podnikatel, parazit, se má daleko lépe jen díky známosti s politikem?) Bohužel si uvědomuji, že je to do značné míry naivní představa, neboť celá řada vrcholných politiků je vrcholnými politiky právě a jen proto, že tomu tak tito parazité chtěli. Jsem však bytostně přesvědčen, že se snížením objemu přerozdělovaných veřejných prostředků (k němuž tak jako tak bude muset nakonec dojít, chtějí-li si vyspělé státy včetně ČR udržet tváří v tvář globálněekonomickému a demografickému vývoji obstojně zdravé veřejné finance) by se přirozeně redukoval i objem prostředků, jež plynou do kapes parazitů. Méně přerozdělování, méně parazitů, méně daní – takhle si svůj status ekonomiky, která rozhodně nemusí sklápět hlavu ani v rámci hospodářsky vyspělé části světa, udržíme i do budoucna.