Anketa: K čemu speciální karta pro příjemce dávek?

Za měsíc budou vydány první „karty sociálních systémů“ (sKarty), které jsou součástí rozsáhlé reformy ministra práce a sociálních věcí Jaromíra Drábka. Karta by měla sloužit příjemcům nepojistných sociálních dávek a dávek z oblasti státní sociální politiky zaměstnanosti. Provoz karty bude zajišťovat Česká spořitelna, jež vyhrála tendr, vyhlášený na tento projekt ministerstvem práce a sociálních věcí. Na internetových stránkách ministerstva se o sKartě můžeme dočíst následující: „Příjemcům dávky usnadní jejich čerpání, zjednoduší administrativu a sníží náklady státu. Bude možné s ní platit v obchodě, vybrat dávky z bankomatu nebo přeposílat peníze na soukromý účet.“ Celý projekt je však vystaven silné kritice řady odborníků, kteří tvrdí, že se ministru Drábkovi nepodařilo dostatečně vysvětlit důvod zavedení sociálních karet. Dokonce ani argument o výrazných státních úsporách prý není nijak přesvědčivý.

Jiným často uváděným důvodem je obrana proti zneužívání dávek, tedy proti tomu, aby se záhy po výplatě proměnily na alkohol nebo drobné do automatů. Je sice pravda, že příjemci takzvaných účelových dávek nebudou moci vybírat peníze z bankomatů, sKartou budou moci pouze platit (a ještě ne všude – nezaplatí s ní třeba v klenotnictví nebo herně). Jenže tomu, aby si za ni v samoobsluze koupili víno či rum, se zabránit nedá. Plány, které v tomto ohledu ministerstvo má, jsou zatím víc než vzdálené.

Bude systém dobře fungovat?

Od července začnou postupně dostávat sKartu všichni příjemci státní sociální podpory (např. dávek v hmotné nouzi, podpory v nezaměstnanosti, rodičovského příspěvku, dávek pro invalidy). Karty pro zdravotně postižené budou mít odlišný design s fotografií vlastníka a budou sloužit také jako průkaz ZTP.

Dávky, které byly dosud vypláceny třemi různými způsoby (hotovostně, poštovní poukázkou a bezhotovostně), si majitelé sKarty budou moci vybrat z bankomatu nebo můžou kartou platit přímo v obchodě. Zatímco podle ministerstva práce a sociálních věcí si zájemci mohou za příplatek (přibližně 20 korun) nechat posílat peníze i nadále složenkou, Česká spořitelna tuto variantu donedávna tuto variantu odmítala s tím, že sKarta bude opravdu jedinou možností. Dnes se na speciálním webu věnovanému sKartě (a nejmenuje se skarta.cz) můžeme dočíst toto: „Výplata sociálních dávek se v drtivé většině případů bude realizovat prostřednictvím karty sociálních systémů. V mimořádných případech se může úřad práce rozhodnout pro jakýkoliv jiný způsob výplaty dávek.“ Vše tedy nasvědčuje tomu, že kolem celého projektu bude ještě spousta zmatků, na které bohužel doplatí především ti, kvůli kterým se karty zařizují.

Co si o sociální kartě myslí osobnosti, kterých jsme se ptali? Je něco takového skutečně potřeba? Ušetří na tom stát? A neměli bychom mít strach z možného zneužití osobních údajů?

DAVID ONDRÁČKA

ředitel české pobočky Transparency International

Na ministerstvu práce a sociálních věcí se dějí dost neuvěřitelné věci, zejména kolem veřejných zakázek. Je to na zásah premiéra a vyvození politické odpovědnosti ministra Drábka a jeho náměstků. Nikdo pořádně nevysvětlil přínos této karty a celé změny sociálního systému, na čem se má vlastně ušetřit. Otázka, k čemu to je celé dobré, musí být vysvětlena u každé reformy i u každé veřejné zakázky, jinak to nemá cenu dělat.

TOMÁŠ PROUZA

ekonom

Je to jen další z velmi podivných projektů tohoto „ministerstva práce pro kamarády“. Nic pozitivního pro sociálně potřebné ani pro státní správu tento projekt nepřinese, jen nechá na státních prostředcích přiživit soukromou instituci, která za slušné peníze bude dělat nepotřebného prostředníka. Je s podivem, jak se nad některými věcmi zavírají oči…

PETR MACH

ekonom

Vláda si od karet slibuje, že ušetří náklady na výplatu sociálních dávek. Posílat lidem peníze složenkou nebo vyplácet v hotovosti na úřadech je asi dražší než posílat na účet. Dobrou zprávou pro daňového poplatníka také je, že z výběrového řízení na poskytování karet vyšla jako vítěz banka, která karty vydá bez toho, aby jí stát za to platil. Karty se jí zaplatí z běžných poplatků za provoz účtu. Nabízí se srovnání s pražskou dopravní kartou Opencard, která stála daňové poplatníky stamiliony. Proto v zásadě za rozhodnutí přejít na modernější a levnější způsob plateb ministerstvo (výjimečně) chválím.

PETR ŘÍHA

IT specialista a zakladatel občanského sdružení Egonov

Sociální dávky pobírají různí lidé. Někteří jsou jako já nebo vy. Mají různé bankovní karty, karty na MHD, na vlak a na autobus, na benzin, do bazénu, do knihoven, do Teska a Makra a dalších obchodů, společně s čipovou občankou, řidičákem, zdravotním průkazem a tokenem k podnikové bráně nebo k síti – to vše uloženo v peněžence nebo jiném speciálním pouzdru. A třesou se strachy, kdy to pouzdro konečně ztratí a budou muset věnovat dva měsíce života tomu, aby se vrátili zpět do civilizace. Každá karta má PIN, některé i BPIN a jiná hesla. Ta hesla máme napsaná někde hned vedle karet a doufáme, že nám nikdo neprohrábne aktovku či kabelku. Ke každé kartě jsme s jejím vydáním dostali i sadu lejster, smluv, návodů a obecných podmínek pro řešení sporů.

Teď si představte negramotného občana, toxikomana nebo cizince, co neumí slovo česky. Nebo člověka v těžké situaci, který po 30 letech poprvé přišel o práci a možná o rodinu, je zadlužený a na pokraji zhroucení. Máme jim pomoct, a ne je dorazit naší civilizační komplikovaností. Kašlu na to, jestli stát ušetří, ale těm lidem to nijak nepomůže.

MARTIN PROKOP

ekonom, analytik Next Finance

Cílem zavedení sociální karty je především zamezení zneužívání dávek. Upřímně si ale myslím, že ani tato karta na sto procent nezabrání tomu, aby se peníze házely do hracích automatů. Stačí si zajít do bankomatu, vybrat z této karty peníze – a můžu si s nimi dělat, co chci. Jeden z hlavních cílů sociální karty tedy naplněn nebude. Navíc by snad neměl být problém nakoupit alkohol přímo v prodejně. Systém by tuto platbu automaticky nezablokoval. Potom sice na jednu stranu můžeme mluvit o snížení administrativy spojené s výplatou dávek, ale na druhou stranu se nezabrání jejich zneužívání. Tento projekt, i když jeho záměr mohl být dobrý, tak není dotažen do konce. Zneužití údajů se v tomto případě nebojím. Systém by fungoval na principu tradičních platebních karet, jejichž zabezpečení je již dnes na vysoké úrovni.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a novinář

K mnoha „výdobytkům“ sociálního státu jsem značně skeptický; a sKarta není výjimkou. Osobně to označuji za „efekt Strahovského tunelu“. Kdo se alespoň trochu orientuje v pražské dopravní situaci, možná si vzpomene, kterak se pražští komunální politici kdysi zaklínali, jak moc stavba Strahovského tunelu (a souvisejících tunelů Mrázovka a Zlíchovského) uleví dopravě v okolí Malostranského náměstí, na Malé Straně, na Smíchově. Tunely jsou proraženy, už několik let se jimi jezdí, avšak nemám pocit, že by provoz na Malé straně a v okolí kdovíjak opadl. Stejné to bylo s Opencard.  Politici naslibovali, co vše umožní, že bude kouzelná málem jako buřinka pana Tau, stála erár neuvěřitelné peníze a osobně nepociťuji žádnou významnou změnu oproti systému, jenž fungoval před jejím uvedením. A myslím, že lidí, kteří to takto či obdobně vnímají, je mnohem mnohem více. Proč by to mělo být s sKartou jiné? Nebude to jiné. Tím hůř pro nás všechny. Dokud bude sociální stát nadále bobtnat – a sKarta je důkazem, že stále bobtná – bude bobtnat i s ním nerozlučně spjatá korupce a objem kšeftíčků, z nichž tyjí na stát napojení podnikatelé či společnosti, v případě sKarty zjevně Česká spořitelna.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Samotná myšlenka je v pořádku – stát hledá cesty, jak na jedné straně ušetřit náklady při transferech peněz občanům a na straně druhé mít větší kontrolu, aby se dávky nezneužívaly. Nicméně – jak je to typické pro naši zemi v posledních letech – i dobrá myšlenka v praxi zafunguje opačně. Zaprvé mi vadí malá komunikace a osvěta ministerstva kolem tohoto projektu a poněkud necitlivý přístup například k lidem se zdravotním postižením, neboť karta je v dnešní podobě stigmatizuje. Zadruhé samotná karta může být pro své nositele poněkud nebezpečná – tím, že se v ní kloubí platební nástroj a řada osobních údajů. Tak se samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost zneužití či využití k obchodním účelům. Zatřetí je nešikovně nastavená poplatková politika, dnes lze na trhu najít (a to zcela svobodně a dobrovolně) levnější bankovní služby, než které mi stát v tomto případě nařizuje využívat. A tím se dostávám k jádru problému. Tento systém zákonem nutí využívat bankovní služby u soukromé společnosti (minimálně jeden přesun peněz) i občany, kteří doposud žili v pohodě i bez banky či jiné finanční instituce. A s tím souvisí moje poslední poznámka: je jednoznačně dokázané, že platební karta zvyšuje apetit k utrácení a obrušuje tu přirozenou nechuť při vydávání hotovosti z peněženky. I toto je téma, o kterém je třeba, zejména v dnešní době všeobecného zadlužení a zadlužování, mluvit. V souvislosti se sociální kartou jsem bohužel o tomto rizikovém aspektu a o osvětě neslyšel ani slovo.

^{Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí sKartu. Učitelky si podle něj nebyly schopné zařídit bankovní účet, na který by jim chodila rodičovská – stát musel zasáhnout. A tak teď paní učitelka konečně na poštu nemusí. Nebo ani nemůže?}