Anketa: Je světové bankovnictví od základů prohnilé?

| 13. 7. 2012

Další bankovní skandál – aféra kolem manipulací se sazbami LIBOR. Je světové bankovnictví zkažené až do morku kostí? Jak to vidí Aleš Michl, Lukáš Kovanda, Aleš Tůma a další odborníci ze světa financí.

Anketa: Je světové bankovnictví od základů prohnilé?

Světovým bankovnictvím otřásá skandál kolem manipulací se sazbou London Interbank Offer Rate – LIBOR. Jedná se o klíčovou úrokovou sazbu, která ukazuje, jak draho jsou banky ochotné půjčovat si mezi sebou na londýnském mezibankovním trhu. Finanční ústavy po celém světě od sazby LIBOR odvozují úrokové sazby úvěrů a hypoték po celém světě za stovky bilionů dolarů. Podle prestižních ekonomických periodik v čele s The Wall Street Journal a The Economist jde o potvrzení toho, že současný bankovní systém je od základů prohnilý. Bankéři jsou tak médii po nějaké době opět přirovnáváni k temnému lordu Voldemortovi. Šéfy banky Barclays sice již kauza LIBOR stála místo a pod zadnicemi jejich kolegů z ostatních zainteresovaných bank se rovněž významně kývou židle, přesto se dá jen těžko očekávat, že by výměna několika bankéřů přinesla nějakou zásadní změnu.

Aféra roste do obludných rozměrů

Kauza LIBOR se neustále rozrůstá do větších a větších rozměrů, než se původně očekávalo. Vyšetřovatelé už začínají prověřovat, zda se na manipulacích se sazbami nepodílely i další světové banky. V současné době se hovoří především o švýcarské UBS a Deutsche Bank. Do podezření se však dostává také bývalá britská labouristická vláda, zatím veškerá obvinění odmítá. Odborníci se shodují na tom, že jde o ukázku fatálního selhání britského regulátora. A podle všeho o podvodech při sestavování sazby LIBOR věděla také americká centrální banka FED.

Jak se na aféru s manipulováním sazeb LIBOR dívají osobnosti ze světa financí? Má smysl přikládat tak velký význam sazbám, které nevznikají na základě skutečných transakcí, ale jsou určovány pouze odhadem několika hlavních bankéřů? Může mít podle jejich názoru tato kauza výraznější důsledky pro fungování současného světa bankovnictví?

ALEŠ MICHLALEŠ MICHL

ekonom, analytik Raiffeisenbank

Nositel Nobelovy ceny za ekonomii George Akerlof napsal v roce 1970 fantastický článek o asymetrii informací na trhu s ojetinami v Americe. Prodejce auta ví víc než kupující. Když přijdete do autobazaru, nevíte, jestli dostanete nějakou bouranou šunku, nebo zachovalého plechového miláčka – vždyť ty káry vypadají na první pohled stejně. A tak už předem ohrnujete nos a třeba jste ochoten díky tomuto riziku zaplatit menší částku. A tohle se vytváří i v bankovnictví. Když si zahráváte s důvěrou klienta, tak vám to snižuje ziskovost a vede ke spadnutí odvětví do průměru. Tohle v Česku nesmíme dopustit.

TOMÁŠ PROUZATOMÁŠ PROUZA

ekonom

Kauza LIBOR především ukazuje na naprosté selhání britského regulátora, který zcela rezignoval na kontrolu toho, jak se stanovuje nejvýznamnější světová úroková sazba (bez přehánění na ní závisí úrokové náklady miliard lidí). Každý dobře fungující regulátor by kontroloval, jak se tato sazba stanovuje a srovnával by odhady bank se skutečnou realitou. Kdyby totiž někdy Britové zkontrolovali hlášení makléřů se skutečnými sazbami, viděli by obrovský rozdíl a celou věc by začali řešit mnohem dříve. Předpokládám proto, že nyní bude tvorba LIBORu pod mnohem větší kontrolou a že bankám bude trvat pár let, než opět zkusí přijít s nějakým trikem, jak vydělat na manipulaci trhu v této oblasti.

PETR MACHPETR MACH

ekonom

Je na svobodných smluvních stranách, na jaké referenční sazbě se domluví, pokud na ni chtějí vázat vlastní úrokovou sazbu, růst odměn a podobně. Jestli se někdo cítí poškozen, ať zkusí na manipulátory podat žalobu. Pak bude muset rozhodnout soud, jestli někdo podváděl a tím někoho poškodil. U nás se často jako referenční používá dvoutýdenní reposazba, určovaná Českou národní bankou – i ta se ale může rozhodnutím Bankovní rady ČNB odchýlit od tržního průměru. Já bych spíš doporučoval, aby centrální banky nemanipulovaly s úroky a nechaly jejich vývoj na tržní poptávce a nabídce. Pokud se někomu nelíbí referenční sazby jako LIBOR či PRIBOR, může jako referenční brát nějaký jiný průměr tržních sazeb nebo se může s protistranou domluvit na fixní sazbě.

ALEŠ TŮMAALEŠ TŮMA

ekonom, analytik společnosti Partners

Nejdřív malá odbočka: některá média kauzu interpretují stylem „zlí bankéři chtějí zdražit hypotéky“, což je nesmysl. Za prvé, banky si konkurují výší marže nad referenční sazbu, za druhé, celá věc se týká hlavně úrokových derivátů. V případě Barclays pak šlo údajně i o zlepšení image banky v době krize (nižší sazba = stabilnější banka).

Manipulace LIBORu bez ohledu na směr je průšvih vzhledem k tomu, kolik kontraktů je na něj navázáno. Ale když se podíváme na hlavní sazbu americké centrální banky (Fed funds rate) a dolarový LIBOR, chovají se prakticky stejně. Jinak řečeno, když to dělají soukromé banky je to manipulace, když centrální banka, je to měnová politika. Už dlouhou dobu sazby po celém světě klesají na historicky nevídané úrovně – zlomek procenta sem nebo tam už svět nezboří. Samozřejmě nechci problém zlehčovat ani tvrdit, že banky jsou svaté. Ale hlavní problém je jinde – je potřeba odstranit pupeční šňůru mezi bankami a státem. Pravda, to se poněkud snadněji řekne, než udělá.

PETR TEPLÝPETR TEPLÝ

ekonom

Současná aféra LIBOR prokazuje, že pojmy jako morálka, čest či férovost patří do učebnic, nikoliv do drsného reálného světa finančních trhů, kde platí „There is no honesty among thieves“. S tímto jevem jsem se setkal během svého letitého působení v bankovním sektoru v Česku i USA a na nízkou úroveň morálky a etiky na finančním trhu jsem se snažil upozornit například ve své prezentaci na Harvard University v roce 2009. Zaměstnancům bank a dalším finančním institucím nejde zpravidla o prospěch klienta či maximalizaci zisku firmy, nýbrž jen a pouze o prospěch vlastní, tj. o bonusy (viz také pregnantní text Grega Smithe z Goldman Sachs z letošního března).

Dále skandál LIBOR, respektive banky Barclays, která nebude nepochybně jeho poslední obětí, odhalil další alarmující věc: nulovou zodpovědnost regulátora, kdy bývalý vysoký činovník Bank of England Paul Tucker sveřepě odmítá jakékoliv instrukce bankéřům. Je veřejným tajemstvím, že centrální bankéři své kroky s komerčními bankéři konzultují, ale vidíme, že odpovědnost zůstává zcela mimo centrální banku, respektive regulátora. V případě, že nebude vyžadován tvrdý osobní postih jak pro manažery bank, tak i pro regulátory za jejich selhání (inspirací by mohlo být přísné trestání insider tradingu v USA), budeme stále svědky přetrvávající privatizace zisků a socializace ztrát. Fungování bankovnictví tato aféra významně neovlivní, nakonec to vše stejně zaplatí daňový poplatník, respektive klient, většina lidí to stále však nemůže pochopit. Jak praví klasik, někteří ořou a vláčejí, jiní zase sklízejí…

JAN TRAXLERJAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Alespoň vyplouvá na povrch, jak lehce jde manipulovat s lidmi po celém světě a jak velký vliv na „dějiny“ mají některé banky. Hlavně doufám, i když tomu moc nevěřím, že pár lidí skončí za mřížemi. Jinak se podobné machinace budou dělat stále dokola. Viníci musí být potrestáni.

PATRIK NACHERPATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Manipulování s úrokovou sazbou, za kterou si navzájem půjčují banky a která je poté základem pro výpočet úroků u úvěrů pro klienty, je jen pokračováním pitoreskní situace kolem globálních bank. Celý dnešní finanční systém je postavený na hlavu a na principu „zisky jsou soukromé a ztráty veřejné“. Jinými slovy – obrovská moc, nulová zodpovědnost. Je to stále stejné kolečko – vysoké riziko, nevídané zisky (krátkodobé), ještě větší ztráty, záchrana ze strany státu, reformy, vyšší daně, větší zadlužování státu, nákup jeho dluhopisů, zapomenutí na původní příčinu, vysoké riziko a jsme opět na počátku. A daňový poplatník se nestačí divit. Spojení typu – příliš velká banka, než aby padla – jsou symbolická a bohužel přesně vystihují současný prapodivný systém.

Problém nastal už ve chvíli opuštění zlatého standardu. V momentu, kdy banky mohou fungovat na principu částečných rezerv. Žijeme v době, kdy peníze vznikají prakticky z ničeho, kdy se obchoduje se složitými finančními instrumenty a deriváty, kterým nikdo moc nerozumí, nemají valného užitku a které celou věc dále pořadně zamotají. Žijeme v době, kdy jedno oddělení banky prodává cenné papíry jako dobrou investici a druhé oddělení spekuluje na jejich budoucí pokles. Je normální, aby se ve světě prodalo stonásobně více pojištění různých dluhopisů, než je jejich hodnota? Je normální, aby banky, které nevytvářejí žádné hodnoty a jen přesouvají peníze z bodu A do bodu B, dosahovaly rekordních zisků i v době krize, kterou spoluzavinily, zatímco ostatní odvětví a firmy prožívají kritickou dobu často na hraně krachu? Není to normální, ale zatím není síla, která by to změnila.

LUKÁŠ KOVANDALUKÁŠ KOVANDA

ekonom a publicista

Jde o uměle nafouknutou záležitost. Tím ale vůbec nemyslím, že kauzou banky Barclays to začalo i skončí. Naopak, ta dost dobře mohla otevřít Pandořinu skříňku.

Celá věc je totiž důsledkem boje dvou extrémně silných společenských tříd, totiž politiků a velkobankéřů. Tyto dvě třídy v řadě jiných případů vytvářejí koalici, jejímž prostřednictvím velmi účinně dobývají společenskou rentu (jinými slovy: profitují na úkor zbytku společnosti). Ruka ruku myje. Viděli jsme to v roce 2008 v Americe, kdy po bankrotu Lehman Brothers politici (eventuálně centrální bankéři, to je to samé) poskytli bezprecedentní záchranné prostředky kolabujícímu velkobankéřstvu. A sledujeme to dnes v Evropě, kdy europolitici nezachraňují ani tak Řecko či Portugalsko, nýbrž evropské velkobanky, které jsou v těchto zemích masivně angažovány.

V případě kauzy manipulace se sazbou LIBOR se však tato koalice (zatím) rozpadá: třída politiků zjevně usoudila, že existují velmi příhodné podmínky k tomu, aby si vydobyla část společenské renty i na úkor samotných velkobankéřů. Na své straně budou mít nepoučenou veřejnost a média, která se po krizi ráda svezou na vlně nechuti k hamižným bankéřům. Tím nechci bankéře hájit, jen si uvědomme, že politika a velké bankovnictví jsou dávno propojené nádoby, a když nyní politici jdou tak vehementně po krku svému dlouholetému „koaličnímu partnerovi“, je to krajně podezřelé. Ostatně, politici částečně sklízejí hořké plody, na něž bylo zaseto roku 2008. Tehdy byly nesmírně nákladně zachraňovány velkobanky, které – pokud by trh vskutku fungoval - měly padnout, čímž by se systém výrazně pročistil. Záminkou k záchraně velkobank tehdy byla hrozba systémového kolapsu bankovního sektoru. Tu však mají i někteří fundovaní ekonomové za zcela neopodstatněnou, ne-li vyfabulovanou.

Vložit komentář

Abychom udrželi vysokou kvalitu diskuze na Finmagu, je nutné se před vložením komentáře přihlásit. Jste tu poprvé? Pak se nejdříve musíte zaregistrovat. Na následující odkaz pak klikněte v případě, že jste zapomněli své heslo.

Diskuze

Další příspěvky v diskuzi (26 komentářů)

Jan Koss | 7. 8. 2012 11:03

Mám dojem že Aleš Tůma se mýli když píše že „fed funds rate“ je určován Americkou centrální bankou. „fed funds rate“ je určován volným trhem.Americká centrálni banka určuje „fed funds target rate“.
Aleš Tůma dělá rozdíl mezi „soukromé banky“ a „centrální banka“ a chce odstranit „pupeční šňůru mezi bankami a státem“ ikdyž centrální banky v US a Británii jsou soukromé organizace, které dohlížeji na stabilitě finančního systému.
Dále mluví že „dlouhou dobu sazby po celém světě klesají na historicky nevídané úrovně“to ovšem platí jen pro mezi-bankovní půjčování.Sazby mimo bankovní systém mají jiná pravidla.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Ondrej Skout | 17. 7. 2012 13:36

Muj ciste amatersky nazor:

Lepsi nez nefunkcni regulator je zadny regulator. Aspon nedodava falesny pocit jistoty. Funkcniho regulatora nikdo nikdy nevidel. Vzdy to funguje jen do prvniho prus...

Kdyz si chtej banky vymejslet haus numera, kterejm sami neverej, tak at si poslouzej. Nejakej podstrelenej LIBOR me stejne nepripravi o tolik, o co me pripravi rozpoctovej deficit, inflace, vselijaky dane, nizky uroky a bankovni poplatky - jak kdyby mi v bance kazdej den za to oprasovali zlaty cihly.

Jestli nekde kapitalismus NEEXISTUJE, tak je to financni sektor. Vsichni hraci maji statni licenci, pojisteni vkladu a urokova mira je manipolovana uz od vzniku centrani banky. Statu to vyhovuje, protoze si muze snadno pucit na ruzny uplatky pro volice. Bankam to samosebou taky vyhovuje, protoze nenesou riziko,nova konkurence prakticky nema sanci a bohatnou uz jen tim, ze se jim upisete - naklady 0.

Obavam se ale, ze kdyby se mel finacni sektor vydat na pospas ekonomicke realite, neprezil by ani mesic. V momente, kdy se staty nauci hospodarit, banky nepotrebuji a muze se to klidne provetrat.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 17. 7. 2012 14:42
reakce na Ondrej Skout | 17. 7. 2012 13:36

To záleží na tom, jaký mají mít banky účel. Jestli neplní účel, tak pryč s nimi... Ale ony nějaký původní účel mají. Tahat ssebou zlaté mince se v minulosti neosvědčilo, tak vyhrály ve volné soutěži bankovní poukázky. Ale přerostly přes hlavy kvůli násilným zásahům zvnějšku.

Bez regulátoru samozřejmně systém taky funguje. Ale regulátor se zaváděl až tehdy, když se to bez něj někomu neosvědčilo. A za nějakým účelem ochrany někoho.

Asi by se vám nelíbilo, kdyby vám v nemocnici operoval koleno amatér bez vzdělání, protože není regulátor, který by mu v tom zabránil? Pokud by neexistovala policie, která vystopuje recidivistu, který opakovaně okrádá okolí? Pokud by neexistovali hasiči, kteří regulují množství škod?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Daniel | 13. 7. 2012 16:04

Vždy, když slyším sousloví "selhal regulátor", je mi hned jasné, že s největší pravděpodobností selhal samotný systém, prostě proto, že je fundamentálně špatně založen. Řeči o tom, jak "potřebujeme lepší regulaci" jsou už komické.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Koss | 2. 8. 2012 19:10
reakce na Jan Daniel | 13. 7. 2012 16:04

Jan Daniel mluví že systém selhal, ale mu to nějak nepřišlo že každý systém má určitou logiku a regulaci.V tom se právě mýli zastánci Rakouské školy, kteří hlásají nesmysli of neregulovaném ekonomického systému.Téměr každý krok ve společnosti je formalně nebo neformálně regulován – proto máme pravidla mluvnice, standartní čas, jízdní řady, pravidla silničního provozu, standart elektiky a nespočetné množství jiných regulací.
Češi mají dokonce standartní myšlení „selhal samotný systém“.Proč systém selhal?Jednoduše pro lenivost nebo omezené intelektuální schopnosti rozumět jak systém funguje a přičinit se aby pracoval.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 3. 8. 2012 16:25
reakce na Jan Koss | 2. 8. 2012 19:10

Každý systém má určitou logiku, ale ne každý má regulaci (ve smyslu nějakého orgánu vydávajícího pravidla). Potravní řetězec v přírodě má jistě nespornou logiku, a zároveň, alespoň podle podle mých informací, není řízen ani regulován žádnou komisí. Vesmír je také systém, ale pokud pohyby nebeských těles někdo naplánoval a řídí, pak to určitě nebyl člověk.
Je třeba si uvědomit a rozlišovat, že jsou systémy dostatečně triviální a regulovatelné (standard elektriky) a systémy komplexní a lidskými silami nepostižitelné a neregulovatelné (ekonomika).Zaměňovat tyto dva typy je tragický omyl. Představa, že nějaký nadčlověk u superpočítače řídí ekonomiku jakoby to byla doprava na křižovatce je fantasmagorická a komická. Onen člověk nebude nikdy schopen ani shromáždit všechny relevantní informace, natož aby je vyhodnotil a vyvodil z nich správné rozhodnutí. Nehledě k tomu, že jakmile jednou zasáhne do ekonomiky zdeformuje nejužitečnější a zcela nezbytnou informaci, kterou měl dispozici – cenový systém.
Jen tak mimochodem, jedna věc mě fascinuje: lidé jsou nepřetržitě konfrontováni se zkušenostmi s řízením ekonomiky typu: politik se rozhodne, že zvýší DPH a po roce zjistí, že výběr daně se nezvýšil, ale snížil. Přesto se ale značná část z nich nepoučí a pořád mají dojem, že lze nalézt nějaký zázračný manuál, kterým by vláda řídila ekonomiku jako vlaky podle jízdního řádu. To je pozoruhodný sociálně psychologický fenomén. Psychologie ho dokonce umí vysvětlit – lidé mají podvědomý strach z něčeho, co není pod kontrolou či je nepředvídatelné. Proto si odmítají připustit, že existují jevy nezávislé na lidské vůli či dokonce jevy náhodné. Potřebují plán, něco, co odstraní nejistoty, jinak jsou nešťastní. Věřící jsou v tomto ve výhodě: například křesťanům přinesl Ježíš plán spasení. Ateisté tuto kotvu ztratili a upínají se k vládě, a čekají spasení od ní. Dokonce jsou ochotni věřit na zázraky, že vláda bude chodit po vodě a nasytí zástupy ze dvou ryb a pěti chlebů (nastartuje ekonomiku zdaněním a přerozdělováním). Politici tomu vycházejí vstříc. Jejich logika je následující: „NĚCO se musí udělat. Toto je NĚCO, pojďme to udělat.“ To, zda to NĚCO má hlavu a patu je až druhořadé. Hlavní je činnost. Neustálá aktivita je pro politky náhražkou za výsledky. A zpitomělý občan se domnívá, že ten moudrý politik jej zachraňuje.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 6. 8. 2012 11:07
reakce na Jan Daniel | 3. 8. 2012 16:25

Článek je o světovém bankovnictví...
Připadá vám, že je to přírodní komplexní systém, jehož prvky jsou rovnocenné a mají zhruba stejná (přirozená) omezení?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 6. 8. 2012 12:28
reakce na Ferdinand Mácha | 6. 8. 2012 11:07

Nikoliv. Připadá mi jako společenský komplexní systém, který je neoddělitelnou součástí ještě komplexnějšího společenského systému - světové ekonomiky. To, že není přírodní mu na komplexitě neubírá, alenaopak přidává.
Rozhodně mi nepřipadá jako automatická pračka nebo dopravní hřiště se značkami a semafory.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 6. 8. 2012 13:43
reakce na Jan Daniel | 6. 8. 2012 12:28

I ta automatická pračka je ve skutečnosti poměrně složitý mechanismus.

Ale pro přiblížení odjinud:
Lidské tělo je nesmírně komplexní mechanismus, o kterém dodnes nevíme, jak přesně funguje. Přesto je už od počátků věků známo nespočet (regulačních) mechanismů, jakým způsobem lidské tělo ovlivnit, aby přestalo fungovat, nebo aby fungovalo jinak. Od zlomených končetin, přes prořezané tepny, až po metody waterboardingu...

I velice složité systémy mají možnost být nuceny konat činnosti za určitým účelem. A to pomocí nejrůznějších mechanismů, jaké lidé vymyslí. Veškerý společenský systém (řád) byl vytvořen jednotlivci za určitým účelem. Byl výhodný pro některé jednotlivce. I proto je logické, že s rostoucí populací nestačí stará pravidla pro daný účel. A minulý řád se musí průběžně měnit (regulovat).
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 15. 7. 2012 19:42
reakce na Jan Daniel | 13. 7. 2012 16:04

A všimnul jste si, že teplá voda z kohoutku teče teplá, nikoli vařící? A víte, že je to díky regulátoru? Podobně tak v pračce...
Považujete i ostatní civilizační vymoženosti za komické?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 16. 7. 2012 11:26
reakce na Ferdinand Mácha | 15. 7. 2012 19:42

Pane kolego, vaší paralelou jsem upřímně šokován. Lidská společnost je souhrn milionů jednotlivců a jimi vytvářených sdružení (domácnosti, firmy, odbory, státní agentury atd..), kteří s různými zájmy a preferencemi vstupují do miliard vzájemných interakcí. Představa, že tak komplexní systém lze regulovat jako automatickou pračku je z jiné planety.
Tušil jsem, že etatisté si ekonomiku představují jako nějaký stroj, ke kterému lze napsat manuál a pak jej ovládat, ale váš příměr překonal moje nejdivočejší představy o jejich myšlení.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 16. 7. 2012 13:42
reakce na Jan Daniel | 16. 7. 2012 11:26

Já jsem netušil, že jsem etatista... Ale budiž, pokud vám nálepky usnadňují poznání, nebudu vás přesvědčovat o opaku.

Nevím, kde jste vzal pojetí ekonomiky, která je neřiditelná - vždyť na současných bankovních produktech vidíte, že ekonomiku lze s velikým úspěchem řídit.

Zrovna jsem dočetl článek o sazbě LIBOR... Jste také šokován, jak dochází k manipulacím na "neregulovaném& quot;trhu? Vždyť je to lidská přirozenost, uspořádávat si okolí podle vlastních potřeb. Při takovém uspořádávání okolí se okolí bere vždy odosobněně. Žádní jedinci, ale masa - MASmédia, MASové demonstrace... PR (vztahy s jakousi veřejností, nikoli s jedinci) Jsou tito obchodníci pro vás také etatisti?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 16. 7. 2012 15:17
reakce na Ferdinand Mácha | 16. 7. 2012 13:42

Neregulovaný trh????? Centrální banka, která má monopol na emisi peněz a která má manipulaci s cenou peněz ve svém popisu práce - takto si představujete neregulovaný trh? LIBORem manipulují banky, které měly již dávno zkrachovat, nebýt toho, že vlády ukradly daňovým poplatníkům stovky miliard a předaly je těmto bankám - to je podle vás neregulovaný trh? To bych tedy chtěl vidět jak si představujete ten regulovaný.
Ano, pozorně sleduji ty úspěchy řízení ekonomiky. Začínají připomínat úspěchy v budování rozvinutého socialismu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 16. 7. 2012 17:23
reakce na Jan Daniel | 16. 7. 2012 15:17

Taky by mě zajímalo, jestli jste stále šokován z toho, že v(soukromých) pojišťovnách, které uzavírají dobrovolné smlouvy se svobodnými jedinci, berou osudy klientů jako neživou masu a čísla, se kterými lze hrát hry?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 16. 7. 2012 17:18
reakce na Jan Daniel | 16. 7. 2012 15:17

Ale něco konstruktivního:
Regulovaný trh si představuju jako trh, kde je jasná zodpovědnost za manipulaci s lidskými osudy a manipulaci s informacemi. Jasně daná pravidla, která hlídá někdo nezávislý, stojící mimo hráče. Ne, nynější divočinu, kdy soupeří velkobankéři o to, kdo urve více, kdo podmázne více politických stran a získá více vlivu, aby mohl prosadit pravidla výhodná pro sebe.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 17. 7. 2012 10:44
reakce na Ferdinand Mácha | 16. 7. 2012 17:18

Pane kolego, pokud používáte pojmy jako "jasná odpovědnost" či "někdo nezávislý" v souvislosti se státní regulací, pak očividně nemluvíme stejným jazykem a nemůžeme si navzájem porozumět. Vy operujete s koncepty, které já považuji za utopické. Na shledanou.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 17. 7. 2012 11:03
reakce na Jan Daniel | 17. 7. 2012 10:44

No, je škoda, že koncepty označujete za utopické, aniž byste přemýšlel o tom, jak se vyvinuly z vámi prosazovaného konceptu. Liberalistiské ideje se snaží prosadit stav, který už byl. Stav, ze kterého se vyvinul dnešní stav.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 16. 7. 2012 17:12
reakce na Jan Daniel | 16. 7. 2012 15:17

Regulovaný??? A kdepak vy máte toho regulátora LIBORu? Vy snad budete určovat, kdy jaká banka měla padnout? Chcete být vy ten regulátor?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Daniel | 17. 7. 2012 10:35
reakce na Ferdinand Mácha | 16. 7. 2012 17:12

Proč bych to měl určovat? To určuje trh. Ty banky jsou v technickém bankrotu a já nemám žádnou ambici něco určovat. Moje ambice jenemíchat se do toho amatérskými zásahy a nechat to svému osudu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 17. 7. 2012 11:01
reakce na Jan Daniel | 17. 7. 2012 10:35

Ne, vy máte ty ambice, pokud říkáte, že měly. Pokud byste dodal, že je to jen váš názor, pak by to bylo něco jiného.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 17. 7. 2012 12:52
reakce na Ferdinand Mácha | 17. 7. 2012 11:01

"Měly" asi není vhodné slovo.
Vhodnější je říct, že tyto banky by již zkrachovaly nebýt "záchrany" ze strany nesystémového a protitržního státního monopolu na falšování peněz a manipulaci úrokových měr (tedy centrální banky).

To, že mnoho velkých bank by zbanktotovalo nebýt tohoto protitržního zásahu, to myslím nezpochybňije prakticky nikdo.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Ferdinand Mácha | 17. 7. 2012 14:27
reakce na Jan Altman | 17. 7. 2012 12:52

No, dobře. A jak s tím teď souvisí ten regulátor?
Banky jsou hráči na finančnickém hřišti... Nastoupily ke hře, vyskytly se na hracím poli, z jakéhokoliv důvodu. Mají od počátků nějaká pravidla hry, které určila nějaká vyšší moc. Kde mají nějakou regulaci pro své hry?
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jan Altman | 13. 7. 2012 11:18

Opět se divíme.

Nedávno jsme se divili, že politici kradou a že obecně společnost krádež toleruje, resp. ji zásadně neodsuzuje. Ale proč se divíme, když celý systém je založen na krádeži, tedy (dne definice) na odebírání majetku vlastníkům proti jejich vůli (jen si to eufemisticky nazýváme tu vyvlastněním, tu znárodněním, tu arizací židovského majetku, tu zdaněním, atd...).

Nedávno jsme se divili, že je u nás korupce. Ale opět: co se divíme, když celý systém je na korupci přímo založen. Politici dnes a denně korumpují voličské skupiny legislativním zvýhodňováním či hmotným prospěchem z peněz sebraných (tzn. ukradených) někomu jinému. Co se divíme korupci, když ta je vždy nutně tam, kde jedni rozhodují o životě a majetku druhých. V situaci, kdy jediec rozhoduje o svém životě a majetku, korupce nemá principiálně šanci.

A teď nově se divíme, že nám tu nějaký padouch manipuluje se sazbou LIBOR. A při tom je celý náš peněžní systém založen na manipulaci. Dokonce v jeho čele máme instituce (centrální banky), jejichž JEDINÝM cílem a smyslem je manipulace s úrokovými měrami a peněžní zásobou.

Média každý den přinášejí nové hrůzy. Každý den vidíme korupci politiků, mafiánství soudců, kriminalitu policie, finanční manipulace ze strany centrálních a komerčních bank (jedná se o jeden kartel), atd... A stále se divíme. Tedy oni se stále diví, já ani trochu.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Zobrazit komentovanou zprávu

Jan Altman | 13. 7. 2012 11:26
reakce na Jan Altman | 13. 7. 2012 11:18

PS: Pochvala pro Lukáše Kovandu.Na zařazení na seznam systémově nebezpečných radikálů pana Macháčka to stačí vrchovatě...

Teď ještě se po kritice zamyslet, jaká by mohla být cesta k nápravě.
Ale pozor, aby se p.Kovanda potom nedostal na americký seznam podporovatelů terorismu...

Zde si dovolím odkaz na web spřízněný s jiným dnešním respondentem, p.Machem:
http://www.reform y.cz/zpravy/zprava-ministerstv a-pro-vnitrni-bezpecnost-spoje nych-statu-oznacuje-milovniky- svobody-za-teroristy/
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Martin Kovář | 13. 7. 2012 10:50

Bohužel, mnoho z toho, co zde bylo napsáno, je pravda. Pozastavil bych se nad tím "zisky jsou soukromé, ztráty jsou veřejné". Promémem je, že dnešní systém je nastaven tak, že tyto ztráty dopadnou buď na klienty těch bank a nebo na stát a daňové poplatníky. Jenže tohleto se asi jen tak nepodaří vyřešit. To, co mi zde chybí, je trestní zodpovědnost manažerů bank. Skutečná trestní zodpovědnost. V případě, že by těmto úředníčkům hrozila konfiskace majetku a 20let natvrdo v opravdovém kriminálu (ne v hotelu), tak by si své kroky rozmýšleli trochu více. Holt, ten Damoklův meč by v tomto případě měl své opodstatnění.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Aleš Müller | 13. 7. 2012 08:01

Diví se někdo? Není čemu. Vyšlapat každý kvartál velké zisky, by byly dobré bonusy, je sakra dřina. A tak manažer na libovolné pozici udělá cokoliv, aby reportoval velké zisky, bez ohledu na následky pro okolí. A tak se velké firmy, banky nevyjímaje, plní na manažerských místech lidmi, kteří "plní plán", ale poškozují business. A jednoho dne to praskne, ztráty se hodí na stát a daňové poplatníky a začneme znova.
Zajímavý svět.
+
+
-

Reagovat | Citovat | Nahlásit

Předplaťte si tištěný Finmag

Předplaťte si tištěný Finmag

Baví vás články, které každý den publikujeme na Finmagu? Pak vás bude bavit i tištěný FINMAG. Roční předplatné vyjde na 294 korun (za jedno číslo zaplatíte 49 korun). A nebojte, platit můžete i kartou.

Ondřej TůmaOndřej Tůma
Vystudoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Absolvoval půlroční studijní pobyt ve Frankfurtu nad Mohanem na Johann Wolfgang Goethe...více o autorovi.

Facebook

Přihlášení

Nemáte registraci? Zaregistrujte se zde!