Anketa. Koho si váží naše osobnosti? Tomáš Baťa!

Témata, která každý týden předkládáme v naší anketě k posouzení předním osobnostem nejen byznysu a ekonomie, nebývají zrovna optimistická: nehospodárné hospodaření se státní kasou, nezodpovědní politikové, pokřivený svět velkých bank, výstřelky exekutorů, holý nerozum věrných klientů úvěrových společností...

Rádi bychom to dneska vzali z druhého konce. Požádali jsme respondenty naší pravidelné ankety, aby nám pomohli hledat pozitivní příklady. Významné finančníky a podnikatele, kteří by mohli sloužit jako vzor. Osobnosti nejen úspěšné, ale obohacující ostatní svými nápady, přístupem, filozofií. Chtěli jsme nejprve hledat vynikající osobnost českou, ale pak jsme se zalekli škarohlídů, kteří nám tvrdili, že opravdových bouráků je v našem byznysu jak šafránu. Pro jistotu se tedy ptáme i na osobnosti světové (i když věříme, že se najde nějaká, která bude česká a světová zároveň). A protože škarohlídové jedním dechem říkali, že dnešní svět je zkažený a zlý, rozhodli jsme se neomezovat výběr jen na živé. A tím jsme ho rozšířili natolik, že nějaký pozitivní příklad snad najde každý...

Otázka je tedy jasná: Koho z českých a světových finančníků či podnikatelů si vážíte, koho obdivujete, koho byste dávali za příklad a vzor?

JIŘÍ PEHE

politolog

Pro mě byl touto osobností Tomáš Baťa. Byl to nejen slušný podnikatel, který svoje podnikání založil na vlastních schopnostech, nápadech a píli, ale také podnikatel se sociálním cítěním. Navíc to byl opravdový vizionář.

PAVEL KOHOUT

ekonom, ředitel pro strategii Partners

Z historických osobností si vážím bankéřské a podnikatelské rodiny Petschků, kterým se říkalo čeští Rothschildové. Bylo tragédií pro naši zem přijít o tyto lidi, ačkoli právě tato rodina přežila holokaust díky včasné emigraci. Jejich potomci dodnes žijí v USA. Svůj majetek Petschkové nikdy nedostali zpět, ačkoli jejich přínos pro společnost byl nesrovnatelně vyšší než přínos jakékoli církve.

MARTIN PROKOP

ekonom, analytik Next Finance

Vážím si Richarda Bransona. Vypracoval se z ničeho a založil holding, který obsáhl víc než 400 společností. Libí se mi, že se nebojí jít do risku. Jeho projekt cestování ve vesmíru mě uchvátil.

TOMIO OKAMURA

podnikatel, viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur

Žádné pamětihodné finančníky v podstatě neznám – respektive kritéria pro jejich hodnocení se mění v čase jako ponožky. Hrdina včerejška je dnes zločinec a naopak. Myslím, že posoudit objektivně finančníky v historii a ve všech souvislostech, nikdo neumí, ať už se tváří sebevzdělaněji. Pokud si tedy kohokoli vážím, tak jsou to lidé, kteří vytvářejí hodnoty. A je jedno, zda staví domy, pečou koláče, píšou knihy, noviny nebo vyrábí auta.

Z osobností světového formátu to bude určitě Tomáš Baťa, stvořitel první globální firmy světa. Muž, pro kterého byznys byl jen prostředkem pro zvýšení blahobytu občanů naší země. Další malé Bati bychom nalezli v regionech i dnes. Bohužel o nich média moc neinformují. A už vůbec ne o těch, kteří víc než na finance myslí na prospěch regionu.

JAROSLAV ŠONKA

politolog a publicista

Z těch zdejších žádného, protože se většinou rekrutovali z komunistických elit. Bohužel jsme neměli na to, dát procesu liberalizace hospodářství etickou kostru. Kdo za to může, víme. Připomíná mi to western Velká země. První postkomunistická generace finančníků musí nějak skončit, abychom začali jinak. V onom westernu se reprezentanti této generace vzájemně postřílejí a je pokoj.

JAN TRAXLER

ekonom, ředitel FINEZ Investment Management

Po světě chodí celá řada osobností, kterých si vážím. Rád bych ale vyzdvihl dvě literární historické postavy. Tou první je biblická postava Josef Egyptský, který se po prodání do otroctví svou pílí vypracoval až na pravou ruku faraona a správce celého Egypta. Lidé a vlády po celém světě se od něj dodnes mají co učit, jak hospodařit – v době hojnosti vytvářet rezervy na horší časy. Díky jeho prozřetelnosti si Egypt během sedmi úrodných let vytvořil dostatečné zásoby, aby přežil následujících sedm let hladomoru.

Druhou postavou je Arkad, nejbohatší muž v Babyloně ze stejnojmenné knihy. Arkad začínal jako chudý písař, ale naučil se z každého příjmu dát stranou minimálně deset procent a tyto peníze investovat tak, aby mu přinášely úrok. Tento úrok pak opět reinvestoval. Ani nevím, jestli má Arkad reálnou historickou předlohu, nebo je to čistě výplod fantazie George Clasona, autora knihy Nejbohatší muž v Babyloně. Tak či tak, dávám Arkadovi i Clasonovi palec nahoru, protože velmi čtivým způsobem učí lidi, jak efektivně hospodařit s penězi.

PATRIK NACHER

provozovatel serveru www.bankovnipoplatky.com

Vážím si lidí, kteří něco dokázali, založili firmu, podnikali, zaměstnávali druhé, každý den rozhodovali, nesli za to skutečnou odpovědnost, riskovali a přitom platili daně. Tito lidé šli s kůží na trh, mají odvahu, nejsou to „chytrolíni“, kteří jsou závislí na eráru a penězích daňových poplatníků, či permanentní teoretici pracující pro nadnárodní společnosti jako manažeři. Když navíc jejich společnost vytvářela nějaké hodnoty, o které se lze opřít, které mají užitek pro širokou veřejnost a smysl i v delším časovém horizontu, je to víc než obdivuhodné. Před těmito šikovnými lidmi se hluboce skláním a s velkou pokorou mohu konstatovat, že právě díky takovým lidem se společnost vyvíjí. Za všechny si dovolím jmenovat jeden příklad – Tomáše Baťu.

LUKÁŠ KOVANDA

ekonom a novinář

Vážím se lékařů, kteří zachraňují lidské životy, státníků, kteří národům přinášejí mír, a vůbec lidí, co nezištně tahají bližní z životních strastí. Nemohu však říci, že bych si vážil kteréhokoli z finančníků, podnikatelů či byznysmenů. Uznávám, že dobrý finančník, inovující a riskující podnikatel či novátorský byznysmen jsou rozhodující pro kondici jakékoli ekonomiky a že jsou zcela zásadní pro růst bohatství celé společnosti, ale říci, že si jich proto vážím, je pro mě příliš silné.

Spíše bych řekl, že ve mně vzbuzují velký respekt. Jedním z důvodů mého postoje je ta skutečnost, že v těchto sférách mnohdy zásadním způsobem rozhoduje ona „muška jenom zlatá“. V padesátých či šedesátých letech bylo jistě alespoň několik dalších fenomenálních investorů, kteří se schopnostmi i přehledem rovnali Buffettovi. On měl ale největší porci štěstí, a proto je dnes vzýván, zatímco oni víceméně zapomenuti. Zpětně je Buffettův závratný úspěch racionalizován všemožnými rozumbrady, ale on sám zjevně nejlépe ví, že jeho vynikající erudice a nepochybně nesmírná znalost burz by jej samy o sobě – nebýt dávky štěstí – do čela žebříčků nejbohatších lidí planety nevynesly. I proto „jen“ ten respekt, a nikoli „vážení si“.