Anketa: Ministr by všechny ty internety zakázal. Co s ním?

Na začátku listopadu zaznělo na volebním sjezdu ODS hodně zvláštních výroků. Asi nejpodivnější z nich ale vypustil z úst při svém nominačním projevu ministr spravedlnosti Pavel Blažek, podle kterého se „média, zejména ta internetová, stávají vážnou hrozbou pro demokracii. Chybí v nich vyváženost svobody slova a ochrany osobnosti.“ Blažek má jistě pravdu v tom, že pošpinit někoho v médiích je velmi jednoduché, zatímco případné očištění daného nešťastníka trvá podstatně delší dobu. Nezavání ale podobné názory až příliš voláním po cenzuře či regulování médií? A není divné, když si na něco takového stěžuje politik, který se hlásí k liberální pravici?

^{Zdroj: YouTube kanál ODS}

Těžký život politika

Zlí jazykové tvrdí, že ministra spravedlnosti Pavla Blažka k tomuto vyjádření motivoval především zvýšený zájem médií o jeho osobu, jehož se mu dostává po uvedení do ministerského úřadu. Vlastně ani předtím to neměl politik, kterému se v Brně a okolí přezdívá Don Pablo, s pisálky snadné. Zejména kolegové z portálu ŽítBrno.cz na něj mají spadeno. O temné stránce internetu se ale v těchto dnech přesvědčují také ostatní poslanci, jejichž telefonní čísla byla zveřejněna aktivistickou skupinou Ztohoven v pražské galerii DOX. „Zlaté stránky“ z Poslanecké sněmovny se staly rázem hitem sociálních sítí, což na vlastní kůži pocítili zejména Miroslav Kalousek, Pavel Bém další oblíbenci lidu.  

Co si o vztahu médií a ochrany osobních údajů myslí námi oslovené osobnosti? A jak se dívají na výrok ministra spravedlnosti Pavla Blažka?

Tomáš Prouza

ekonom

Panu Blažkovi je jistě nepříjemné, že se vstupem na celostátní scénu je na něj mnohem víc vidět a že se na internetu objevuje řada informací, které by v minulosti již byly zaneseny vrstvou prachu novinového archivu. Především by ale mělo být pro všechny varováním, že se čelný představitel pravicové strany snaží potlačit svobodu slova – pokud by o něm někdo publikoval nepravdivé informace, dává mu česká legislativa dostatečnou možnost obrany. Panu ministrovi ale jde spíše o nemožnost informace pohřbít než o to, že by byly nepravdivé…

Pavel Kohout

ekonom, ředitel pro strategii Partners

Ministr Blažek poškozuje svoji vlastní osobnost, když odhaluje myšlenky tohoto druhu. Kdyby mlčel, mohl působit dojmem docela inteligentního člověka.

Lukáš Kovanda

novinář a ekonom

S Pavlem Blažkem nesouhlasím. Hrozbou demokracii jsou média cenzurovaná či jinak cíleně manipulovaná. Úskalím internetu jakožto média je, že se v jeho rámci rychle šíří jak pravda, tak i nepodloženosti, smyšlenky a kachny – prostě lež. Rozhodně ovšem nelze říci, že by webová média ve svém celku manipulovala. To totiž – právě kvůli jejich určité roztříštěnosti – není možné, pokud nebudou některá z nich zakázána (cenzurována), jako je tomu v nedemokratických zemích. Chápu, že jistým politikům mnohé z toho, co se na webu píše, bytostně vadí. Pokud však jde o smyšlenku, lživou a poškozující, je možno se obrátit na orgány činné v trestním řízení, nikoli šmahem mudrovat o ohrožení demokracie. Volá-li občanský demokrat v náznacích po způsobech, jež si zatím osvojily nedemokratické režimy, nejspíše si spletl stranu – tím hůř, že jde rovnou o ministra.

Tomio Okamura

senátor

Ohrožením demokracie nejsou média, ale neodpovědnost autorů a neschopnost systému volat k odpovědnosti ty, kdo lžou, pomlouvají a média zneužívají k likvidaci druhých. A dnes se bohužel lže a pomlouvá nejen v internetových médiích, ale i v tisku a televizi. Řešením je důsledné vymáhání osobnostních práv u soudů – každý z nás má právo na to mít nejen soukromí, ale také na to, aby naše důstojnost nebyla snižovaná. A tady řeknu zdánlivě kacířskou myšlenku - před zákonem a ústavou máme mít zaručená stejná práva. Jinými slovy stejnou ochranu požívá uklízečka jako ministr. Jenže soudy přečasto tolerují lži a špínu páchanou na veřejně činných osobách pod záminkou, že musí více strpět. To ale není pravda. O nikom nemají média právo lhát, nikoho nemají právo špinit, dehonestovat a pomlouvat. Tady ústava nezná rozdíl mezi veřejnou či soukromou osobou. Nikdo nikomu nezakazuje informovat, ale musí to být pravdivě. A pokud hodnotím, nestačí napsat jen, že ten či ten je blbec – musím to doložit, a pokud to nedokážu, tak na takové hodnocení prostě nemám právo. To nijak nesouvisí se svobodou slova. Každá svoboda, jak víme, končí tam, kde začíná svoboda druhý ch. A na to novináři rádi zapomínají.

Patrik Nacher

provozovatel bankovnípoplatky.com

Myslím si, že už se naši politici definitivně pomátli a místo reflexe nálady voličů hledají viníky svojí neschopnosti všude kolem, samozřejmě mimo sebe. Internetové prostředí je pak ideálním prostorem pro další regulaci a dohled rozpínajícího se státu. Nemá smysl ani reagovat na tyto názory a proto si dovolím pomoci jednou parafrází ze seriálu Jistě, pane ministře – „Cenzurovat názory či zakázat poskytovat informace je relikt totality. My jsme se dnes jen demokraticky rozhodli informace nesdělovat.“ Jinými slovy, zástupce pravicové strany, která svou činnost postavila na svobodě jedince, jistě nebude chtít internet cenzurovat, jen by ho chtěl mít jaksi demokraticky pod kontrolou.

Miroslav Motejlek

novinář, motejlek.com

Pavel Blažek v minulosti ukázal, že je odborník na lesní hospodářství a bratření se s ČSSD. Teď se pustil do médií. Nejrozumnější bude ignorovat jeho názory. Navíc i taková hnojařina, jako je třeba Blesk, určitě demokracii neohrožuje.

Petr Mach

politika a ekonom

Internetová média existují krátkou dobu, tak se jejich etické standardy teprve postupně vyvíjejí a usazují. Musíme si zvyknout na to, že se v nich objevují vulgarismy a lži. Některá média by měla být ze slušné společnosti vyobcována, solidní média by měla více dbát o úroveň diskuzních fór. To ale není problém demokracie. Než se standardy kvality na internetu usadí, což může trvat desítky let, musíme si zvyknout na to, že sprostota a lži budou přesahovat z tmavých zákoutí internetu k očím všeobecného publika. Když politik a ministr spravedlnosti pronese takovýto výrok, měli bychom se mít na pozoru, jestli náhodou nechce něco zakázat či regulovat. To by teprve bylo ohrožení demokracie.

Tomáš Sokol

advokát

Je to trochu složitější a strukturovanější problém. Obecně mi připadá, že media jsou čím dál povrchnější a sdělují spíš pocity než reálné informace o faktech. Například z toho, co mohu posoudit, tedy z oboru práva, je asi osmdesát procent uveřejněných tvrzení buď naprostý nesmysl, nebo hodně zkreslený popis reality. Internetová média či obecně internet pak otvírají prostor i těm největším šílencům a demagogům, kteří se nechytají ani v těch nejobskurnějších klasických mediích. Díky tomu se snadněji „smečkují“ lidé, jací například řádili 17. listopadu na Václavském náměstí. Zatím ale nemám pocit, že to ohrožuje demokracii jako takovou, jen to občas činí život trochu nepříjemnější, protože psát veřejně nesmysly, případně urážet, může dne po internetu i ten, kterého by v hospodě nepustili k řeči ani po půlnoci. A tak desítky a stovky malých Hitlerů nebo Leninů namísto pokřikování na nárožích píší a vyplňují internetový prostor. Jenže i veřejnost, která demokracii fakticky tvoří a naplňuje, se učí, pravda a bohužel, často metodou pokusů a omylů. Díky tomu by se dnes třeba Sládek do Parlamentu nedostal, stejně jako se tam za pár let nedostane týpek, jako je Okamura. Ten tedy skutečně vyvážený není a o svobodě má dost podivné představy. To už ale měli před ním mnozí, a dokud nedošlo k masivní destabilizaci na mezinárodní úrovni, takříkajíc globální, nebylo jim to nic platné. Takže to, co vnímá pan ministr jako vážnou hrozbu, já vnímám jako nepříjemnost, ale současně průvodní a asi nezbytný jev svobodné společnosti na daném stupni vývoje.

Úvodní foto: isifa/Lidové noviny/ONDREJ NEMEC